Pokud chtějí čeští doktoři odejít do zahraničí, není Německo tou nejideálnější zemí, kam se vydat za prací. Uvedla to česká lékařka, která od roku 2001 působí v největší berlínské nemocnici Charité, nepřála si ale zveřejnit své jméno. I německé zdravotnictví má podle ní své problémy. Vysoké platy, o nichž se v Česku v souvislosti s lékařskou praxí u západních sousedů často mluví, také ne vždy odpovídají realitě.
Německo protestní akce nespokojených doktorů zažilo před pěti lety. Masovými demonstracemi a stávkami si sice vynutili některé ústupky, k dokonalosti má ale jejich postavení podle nich daleko.
"I v Německu jsou lékaři velmi nespokojení se svým ohodnocením. Ambulantní lékaři jsou nešťastní, neboť pojišťovna stále něco redukuje a nechce proplatit. Také němečtí lékaři utíkají od řemesla, zejména mladá generace už nechce pracovat v nemocnici," porovnala Češka situaci v německém zdravotnictví s českým.
Lékaři tu sice nemusí odpracovat tolik hodin jako jejich čeští kolegové, což se ale zase podle ní promítá do jejich nižších výdělků. "Měsíčně si tu doktor vydělá tak 2500, maximálně 3000 eur," přiblížila průměrnou čistou mzdu nemocničního lékaře v Německu, která v přepočtu dělá zhruba 60 tisíc až 73 500 korun, ovšem při vyšších životních nákladech než v Česku.
Vedle tarifního platu, který začíná asi na 3600 eurech hrubého, ji tvoří odměny za služby. Těmi si ale podle české internistky nemocniční doktor ve Spolkové republice moc nepřilepší. "Víc jak 500 až 1000 eur, podle toho, kolik služeb dělá, nedostane. Protože čím víc pracuje, tím víc je to také zdaněné," popisuje česká lékařka.
Minimálně v Charité se podle ní navíc velmi hlídá, aby zaměstnanci neměli moc přesčasů. "V lednu jsem byla hodně v práci, abych se zapracovala (na echokardiografii), ale tento měsíc mám velmi málo pracovních dní. Chtěla jsem přijít víc do práce, ale můj primář mi to přímo zakázal, protože už mám příliš mnoho přesčasů z ledna," vylíčila vlastní zkušenost.
Chronickým problémem německého zdravotnictví je nedostatek lékařů, kteří často odcházejí za lepšími podmínkami do Švýcarska, Norska nebo Británie. Na vlastní kůži to poznává i rodačka z Prahy na svém oddělení. "Kde jsme dříve dělali ve čtyřech lidech, dnes dělají dva až tři lékaři," uvedla. Chybějící síly se podle ní vynahrazují zvýšenou efektivitou práce. "Máme jiné pracovní počítačové programy a systém spolupráce s primáři. Každé oddělení je v podstatě malý podnik, jehož výdělek a efektivita se přesně registruje a podle toho si může dovolit vybavení, nová místa doktorů, či dokonce počet lůžek," dodala.
Ji samotnou do Německa nepřivedla touha po lepším živobytí, ale manželství. Kolegům v Česku, kteří by se tam chtěli vydat "za lepším", radí pořádně si to rozmyslet.
"Německo není, myslím, ideální zemí pro vystěhování a zaměstnání lékařů," tvrdí.
"Vystěhování z Česka je velkou zátěží, která by se neměla podceňovat. Vytrhnutí z rodiny, ze zázemí kamarádů a známých - to jsou věci, se kterými jsem bojovala léta. Nedovedu si představit, že lékaři, i v trochu pokročilejším věku, jen tak prostě odejdou do ciziny. Nebo budou každý týden dojíždět. I to je ohromná zátěž. Nevím, jestli to za ty peníze stojí," shrnula svoji desetiletou zkušenost se životem a prací v zahraničí.
S ní je jinak spokojená. "Dělám svou práci ráda. Pracuji v Německu ve svém oboru, což před více jak deseti lety nebylo až tak jednoduché. Vydělám tolik, abych žila bez větších existenčních obav," svěřila se s tím, že ale není "nijak konzumně náročná".
Jako cizinka prý nemá problémy ani s pacienty. "Když už si všimnou přízvuku, hádají, že pocházím z Frank," zažertovala na úkor mluvy v jedné z částí Bavorska. "Mám pocit, že když pacienti vidí, že pro ně něco děláš, snažíš se, jsi na ně milý, tak v této jejich situaci jsou vděční za všechno - i když ne vždy," uzavřela česká lékařka.
