Téma TÝDNE
Zadarmo ani krev neteče. "Problém, pacienty to může ohrozit!"

Dárci krve stárnou a do budoucna hrozí jejich velký nedostatek, varují transfuzní oddělení velkých nemocnic. Zejména mladé lidi jim totiž přebírají soukromá plazmacentra. Zde odebraná životodárná tekutina ale končí v zahraničí, čeští pacienti na ni často nedosáhnou.

Chcete darovat krev? Pak máte dvě možnosti. Buď zajdete na transfuzní pracoviště blízké nemocnice, nebo navštívíte soukromé plazmacentrum. Jenže tyto varianty jsou značně rozdílné. Zatímco v plazmacentru vás bohatě odmění, v nemocnici dostanete maximálně občerstvení. Tento nepoměr ovlivňuje stále více lidí. A nemocnice to začínají pociťovat. Akutní nedostatek krve naštěstí ještě nehrozí, pokud se však problém nebude řešit, mohou být ohroženy životy pacientů, varují lékaři.

Přilepšení pro studenty

Soukromá plazmaferetická centra začala vznikat od roku 2008, kdy to umožnil zákon. V prvních letech získala prostory zejména ve velkých městech. V současnosti v Česku působí šest hlavních hráčů, přičemž za čtyřmi z nich stojí vlastníci z Rakouska a Švýcarska. Firmy již u nás zřídily třináct odběrných míst a úspěšně přebírají dárce z nemocničních zařízení. Ti slyší na bohatý výčet odměn, v němž je například 550 korun za jeden odběr (zhruba 600-850 mililitrů plazmy) na ruku, občerstvení jako v luxusním hotelu či soutěž o dovolenou.

Nezapomíná se ani na motivační programy. A pokud doporučíte nového dárce z řad svých kamarádů, můžete získat například poukázku na nákup elektroniky. Nemocniční zařízení oproti tomu nabízejí jen den volna z práce garantovaný zákonem a úlevu na dani. "Do nemocnice už nepůjdu. Teď chodím darovat dvakrát do měsíce do plazmacentra v blízkém obchodním domě. Nakoupím si a pak jdu rovnou darovat. Pokaždé dostanu 550 korun, celkem tedy 1100 korun za měsíc. Mají tam wi-fi připojení nebo tablety k zapůjčení. Peníze jsou ale hlavní, v rozpočtu mi to dost pomáhá," říká 21letý vysokoškolský student Jan Březina.

Darovat plazmu za obdobných podmínek prý chodí i jeho spolužáci. Zejména mladá generace už tedy dárcovství krve (plazma je její součástí) nevnímá jako neziskovou, dobročinnou aktivitu, ale spíše jako zdroj přivýdělku.

To se logicky nelíbí lékařům v nemocnicích. "Každý rok potřebujeme nahradit zhruba desetinu našeho dárcovského kmene. Tyto lidi musíme vyřadit z různých důvodů, například kvůli vysokému věku, změně bydliště nebo nemoci. Jenže mladí, kteří by kmen posílili, nechodí. V tomhle je zřetelně rozpoznatelný vliv soukromých zařízení," říká Petr Turek, primář transfuzního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze. Ještě větší problémy pociťují nemocnice v oblastech s větším počtem sociálně slabých lidí. "Úbytek dárců je každý rok patrnější. Snažíme se pracovat i s marketingem, nicméně soukromým zařízením konkurovat nemůžeme. Nemáme peníze na velké PR agentury a mediální poradce," uvádí Zuzana Čermáková, primářka Krevního centra Fakultní nemocnice v Ostravě.

Plazma míří za hranice

Mezi využitím darované krve a poskytnuté plazmy je přitom značný rozdíl. Krev, kterou bez nároku na odměnu odebírají transfuzní oddělení nemocnic, se dostává zpravidla přímo k pacientům daného zdravotnického zařízení. "Dokážeme kontrolovat, co je v současnosti potřeba, a podle toho krev zpracovávat. Můžeme se rozhodnout, zda jsou pro nás nutné právě červené krvinky, nebo třeba krevní destičky. Díky tomu jsme soběstační a připraveni pomoci pacientům s akutní potřebou krve. Zjednodušeně lze říci, že krev, kterou odebereme, tady i využijeme," vysvětluje praxi primář Turek.

Oproti tomu plazmaferetická centra se zaměřují pouze na oddělení plazmy z krve a posílají ji do zahraničních laboratoří, kde se z ní vyrábějí léky. Ty se využívají například při léčbě poruch krevní srážlivosti a obranyschopnosti nebo při léčbě popálenin. Garance návratu medikamentů do Čech ale žádná neexistuje, česká zdravotnická zařízení za ně navíc zaplatí vysoké částky.

"Pravděpodobně nikomu nemůže vadit, že díky využití v léčivu zachrání vaše plazma život španělskému dítěti. Co ale budeme dělat, až my sami v Česku nebudeme mít například krev na potřebnou transfuzi při operacích?" klade řečnickou otázku Turek.

Etika stranou

Problematické je i to, že plazmaferetická centra jako soukromé právnické osoby nejsou povinna poskytovat veřejnosti žádné statistické informace. Ani odborníci, například z lékařských fakult, tedy nevědí, jací dárci plazmacentra navštěvují. To, že jde o mladé a sociálně slabé, je pouhý odhad, nelze to však podepřít žádnými tvrdými daty.

Časopis TÝDEN oslovil dvě centra. Zajímalo nás, na koho zařízení cílí, zmíněn byl i etický pohled na problematiku odměňování dárců. Zástupci firem však na otázky neodpověděli. Právě etický pohled na dárcovství však nelze opomenout. Podle Českého červeného kříže a platné legislativy se za dobrovolného bezplatného dárce krve považují osoby, "které dávají krev, plazmu nebo další součásti krve ze své vlastní svobodné vůle, aniž by za to dostaly odměnu ve formě peněz nebo něčeho jiného, co může být považováno za ekvivalent peněz". Zákon však přiznává výjimku: zařízení může poskytnout náhradu za účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložené výdaje spojené s odběrem krve, o které osoba požádá, a to celkem do maximální výše pěti procent minimální mzdy. K dnešnímu dni tedy může odměna činit až uvedených 550 korun. Klíčový je akt žádosti. Tu však soukromá plazmacentra mají již předem připravenou, čeká se pouze na klientův podpis.

Kvůli penězům "na ruku" vyvstává i medicínský problém. "Dobrovolný dárce, který nepožaduje žádné peníze, nemá motivaci lhát. Pokud ale potřebujete peníze, můžete ve vstupních dotaznících něco zatajit, dokonce zalhat. Zdraví dárců je přitom naprosto klíčové," varuje primář Turek.

Čeká se na volby

Podle lékařky Čermákové je nezbytné, aby kontrolní a regulační roli převzal stát. "Je nutné vytvořit jasnou koncepci a stanovit, kolik soukromých center může v Česku působit a za jakých podmínek, aby nebyla ohrožena soběstačnost veřejného zdravotnictví," říká. Dozor státu je nutný i proto, že se podle informací TÝDNE na příští rok chystá na severu Moravy stavba dokonce tří nových plazmacenter. Ministerstvo zdravotnictví ale v současnosti takové legislativní opatření neplánuje. Normu by totiž stejně projednávala až nová sněmovna, která vzejde z podzimních voleb.