V Bratislavě zemřel v noci na dnešek ve věku 96 let bývalý vysoký funkcionář Komunistické strany Československa (KSČ) Vasil Biľak. Oznámil to předseda Komunistické strany Slovenska Jozef Hrdlička. Biľak byl označován za posledního žijícího signatáře takzvaného zvacího dopisu, který se stal formálním zdůvodněním vojenské invaze do Československa v roce 1968.
"V poslední době byl Biľak připoután na lůžko, rodina o něj pečovala," uvedl Hrdlička. Někdejší člen vedení KSČ Biľak v posledních letech žil v ústraní ve své bratislavské vile, na veřejnosti nevystupoval a s médii nekomunikoval.
Podle ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a historika Oldřicha Tůmy měl Biľak mimořádně zápornou roli v československých dějinách. "Od roku 1956 a dál najdete málo tak záporných postav, které působily v československém veřejném životě, jako právě Vasil Biľak," řekl Tůma. Je chybou redukovat jeho úlohu v roce 1968 jen na podpis pod zvacím dopisem, podle Tůmy hrál Biľak roli mnohem podstatnější.
"Minimálně od června, července 1968 opravdu ze své vůle a svého politického rozhodnutí Sověty různými způsoby přesvědčoval o tom, že intervence je nezbytná," uvedl Tůma. "A co víc, přesvědčoval je o tom, že ony 'zdravé síly' disponují ve straně a v části společnosti takovou podporou, že intervenci dokážou politicky využít tak, že bez problémů proběhne přechod moci do jejich rukou," zdůraznil historik. I to podle něj rozhodování Sovětů značně ovlivnilo.
Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa není možné měnit historii. "Je beze sporu faktem, že byl jedním z iniciátorů pozvání sovětských vojsk. Dnešní doba se na zvací akt dívá různými pohledy," uvedl Filip, který na Biľakovo úmrtí reagoval mailem.
Za údajný podpis "zvacího dopisu" byl Biľak stíhán, obvinění z porušení zákona na ochranu míru, z vlastizrady a z dalších trestných činů ale směřovalo do ztracena. Slovenské soudy totiž před více než deseti lety vrátily případ k došetření a prokuratura v roce 2011 vyšetřování přerušila.
Podle soudců bylo zapotřebí získat originál zvacího dopisu a dát ho prozkoumat grafologům, aby se potvrdila pravost Biľakova podpisu. Rusko ale originál listiny Bratislavě neposkytlo. Kopii dopisu odevzdal ještě v roce 1992 bývalý ruský prezident Boris Jelcin v Praze tehdejšímu československému prezidentovi Václavu Havlovi.
Společně s Biľakem dopis podepsali i další členové a funkcionáři ústředního výboru KSČ Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka. Sám Biľak sice v minulosti autentičnost svého podpisu popřel, ale podle posudku, který v 90. letech vypracovali experti československé policie, byl jeho podpis pravý.
Dopis, na jehož základě vojska Varšavské smlouvy vpadla do tehdejšího Československa, nejvyššímu sovětskému představiteli Leonidu Brežněvovi údajně v Bratislavě předal právě Biľak. Sám Biľak tuto verzi v minulosti popřel. "K ničemu, co jsem neudělal, se nemůžu přiznat. Zvací dopis jsem Leonidu Brežněvovi nepředal. To mohu odpřisáhnout křesťansky, občansky i ledajak," prohlásil.
Pro blaho národa
"Nelituji cesty, po níž jsem kráčel," shrnul Biľak své pocity při příležitosti svých pětaosmdesátin. Ani ve vysokém věku nepochyboval, že celý svůj život jednal v nejlepším zájmu svého státu a jeho lidu.
Loajální prosovětský postoj se Biľakovi ve zlomovém osmašedesátém roce vyplatil. Dostal možnost proniknout do nejvyšších státních a stranických funkcí a stát se jedním z nejmocnějších mužů tehdejšího Československa. Povýšil na hlavního ideologa KSČ a člena vůdčích stranických grémií. Ze svých konzervativních pozic neustoupil ani v osmdesátých letech, kdy se stal jedním ze zásadních československých odpůrců Gorbačovovy "perestrojky".
Biĺakovým skalním přesvědčením neotřáslo prý ani vyloučení z domovské strany v prosinci 1989, po více než 44 letech členství. Podle svých slov nepřestal věřit v budoucnost komunismu. V roce 1997 dokonce prohlásil, že komunisté měli sametové revoluci zabránit ozbrojenou silou.
Poslední léta svého života trávil Biľak ve své bratislavské vile, kde mimo jiné sepisoval paměti. Jeho zeť Jozef Ševc byl v letech 1998 až 2006 předsedou Komunistické strany Slovenska a poslancem slovenské Národní rady.
