Ve věku 71 let zemřel ve čtvrtek časně ráno polistopadový ministr vnitra Richard Sacher. V roce 1990 byl zvolen poslancem za KDU-ČSL, ve Federálním shromáždění působil dva roky. V roce 2000 neúspěšně kandidoval jako nestraník za ČSSD do Senátu.
Sacher vstoupil do dějin jako muž, který začátkem roku 1990 zrušil obávanou komunistickou Státní bezpečnost (StB). Politik přitom v čele resortu vydržel jen do voleb v červnu 1990 a o dva roky později se rozešel i s lidovou stranou, do níž vstoupil v roce 1968. Na přelomu století se Sacher, který do roku 2010 působil ve vedení jedné z největších bezpečnostních agentur v ČR, ještě neúspěšně pokusil do politiky vrátit.
Jeho krátké působení v čele ministerstva vnitra je spojeno s StB nejen tím, že tuto policejní složku zrušil. Pozornost médií totiž vyvolaly také některé Sacherovy kroky kolem takzvaného fondu "Z", ve kterém měly být uloženy svazky StB, které podléhaly zvláštnímu režimu. Na jaře 1990 do něj Sacher přeřadil i evidenci StB vedenou na tehdejší politiky. Podle slov pozdějšího českého ministra vnitra Jana Rumla se Sacher jen snažil tímto postupem zabránit nežádoucí manipulaci s těmito materiály.
Události kolem svazků, jež zůstaly po působení bezpečnostních složek někdejšího komunistického režimu, ale Sachera dostihly i o mnoho let později. Na jaře 2007 totiž Vojenské zpravodajství zveřejnilo obsah dvou stovek pytlů s dokumenty někdejší vojenské kontrarozvědky, která byla součástí StB. Richard Sacher byl podle nich v roce 1958, kdy mu bylo 16 let, zaevidován jako tajný spolupracovník kontrarozvědky. Sám Sacher v reakci na tyto informace uvedl, že má tři čistá lustrační osvědčení.
Richard Sacher se narodil 1. září 1942 v Úpici na Trutnovsku a nejprve pracoval jako dělník nebo řidič. Při zaměstnání vystudoval nejprve střední školu a později i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1968 vstoupil do Československé strany lidové (předchůdkyně KDU-ČSL) a postupně vystřídal několik regionálních stranických funkcí, než se vypracoval na pozici vedoucího oddělení sekretariátu ÚV ČSL. Vedl také Ústřední politickou školu této strany Národní fronty.
V roce 1988 byl však pro kritiku stagnace činnosti ČSL ze stranických funkcí propuštěn. Po listopadu 1989 se opět vrátil na výsluní a zároveň se stal prvním polistopadovým federálním ministrem vnitra. Po volbách v červnu 1990 Sacher resort vnitra opustil, získal však poslanecký mandát ve Federálním shromáždění ČSFR, zasedal až do rozpadu Československa. V parlamentu byl členem předsednictva, v roce 1992 se také objevily spekulace o jeho možné kandidatuře na prezidenta.
Po odchodu z ministerské funkce navíc oslabila Sacherova pozice ve straně, což vyústilo až v jeho nucený odchod. Ten byl výsledkem déletrvajících sporů mezi ním a tehdejším vedením. Sacher totiž podporoval myšlenku legalizace frakcí ve straně a nesouhlasil - s podle něj - pravicovou orientací lidovců. V červnu 1992 konstatovalo celostátní předsednictvo KDU-ČSL, že Sacher není nositelem politiky KDU-ČSL. Kromě jiného mu vytýkalo jeho opakovanou účast na předvolebních akcích KSČM.
Od podzimu 1992 pak Sacher působil ve vedení soukromé bezpečnostní agentury Group 4 Services (dnes G4S Secure Solutions), politické ambice ho ale neopustily. Například v roce 1996 se rýsovala dohoda o jeho kandidatuře za lidovce do Senátu, která ale nezískala podporu celostátního vedení strany. O mandát v horní komoře parlamentu se nakonec ucházel až na podzim 2000 jako nestraník za ČSSD na Náchodsku. Nepostoupil tehdy do druhého kola, 21 procent hlasů stačilo jen na třetí místo.
