Útočili čtyři mladíci na dům romské rodiny, aby oslavili narozeniny Adolfa Hitlera? Co cítili a proč se maskovali? Ve středu ráno začíná druhý den soudu se žháři z Vítkova. Snad přinese jasno do dalších bílých míst v osudném večeru, který zničil život malé Natálce. Útočníci již přiznali vinu.
Ovšem jen dva ze čtyř útočníků jsou ochotni u soudu odpovídat na otázky. Další dva, včetně možného strůjce celého rasového útoku na romskou rodinu ve Vítkově, naposled mluvili na policii. Jejich výpovědi soud jen přečte. Seznamte se s pocity a vzpomínkami obžalovaných, tak jak před soudem zazněly.
K TÉMATU: Další útok zápalnými lahvemi, tentokrát v Opavě
Žháři z Vítkova jdou před soud. Vyšetřování skončilo
Jejich výpovědi se až dosud podobají jako vejce vejci. Mluví spisovně, odpovídají celou větou a myšlenky jsou mnohdy nepřirozeně šroubované. Není divu, mladíkům hrozí, že budou do konce života za mřížemi. "Proč někdo vybral ten den? Nevím, bylo to plánované beze mě. Nikdy jsem neslyšel o výročí Hitlera a nezajímal jsem se o to," tvrdí nyní oba obžalovaní. A shodují se: Ten den je dnes pro mě velice tragický a smutný.
Po činu se to ale takto nejevilo. "Párkrát jsme se setkali, bavili se o následcích, ale co bude dál, se nerozebíralo," popsal Václav Cojocaru. Ivan Müller zase bezelstně připustil: "Kdybychom chtěli někoho zabít, nedomlouvali bychom to v hospodě plné lidí i přes telefon. Takovým způsobem se vraždy nedomlouvají."
Oba přitom říkají, že si dům prohlíželi a nezdál se jim obydlený. Měli jen za úkol vypálit sklad s věcmi, které nakradli Romové. A ty nemají rádi. "Znám slušné Romy i ty, kteří páchají trestné činy. Můj názor na Romy je ovlivněný tím, kde žiju. Je jich tam moc, jen jedna rodina je slušná a pracuje, jinak prodávají drogy, nepracují..., párkrát mě zbili Romové," svěřil se Müller.
PSALI JSME: Neonacisté na Facebooku hrozí Natálce z Vítkova
Extremisté přitvrdili. Vláda vyhlásila nulovou toleranci
Tak se zamaskovali a zapálili benzin v sedmičkách od vína. "Nevzpomínám si, kdo držel zapalovač, ale od jedné jsme zapálili všechny lahve. Já jsem měl trošku ztížený výhled tou šálou přes obličej, takže nevím, kdo první házel lahev. Jen jsem měl strach, jestli mi to nebouchne v ruce... Moje lahev snad praštila do omítky nad oknem, ale nevzpomínám si, jestli to byl zvuk skla okna nebo nad oknem. Nedomlouvali jsme se, kam to hodíme," vypráví Cojocaru.
Pak se jen otočili a rychle odjeli. Jediný pocit? "Cítil jsem žár na zádech, když jsme odcházeli," vzpomněl si Cojocaru. "Asi není normální zapálit nějaký objekt, sklad. Asi tak. Proto jsme se maskovali."
"Pravicovost? To jsou lidé orientovaní na nějaký ten nacionalismus, vlastenectví," popisují útočníci. "Líbil se mi na tom hnutí zájem o historii Československa. Člověk by měl být nějakým způsobem hrdý na to, že je Čech, že máme nějakou svoji kulturu, historii, památky.
Na mítinky jsem šel ze zájmu, fascinovala mě ta móda - letecká bunda, vojenské boty. To byla móda, která se mi zalíbila, kterou jsem chtěl nosit," tvrdí mladíci, z nichž mnozí se hlásí k zakázané Dělnické straně a účastnili se i jejích akcí. Například v litvínovském sídlišti Janov.
"Byla to akce proti nepřizpůsobivým občanům, nebylo řečeno, že to budou Romové," řekl jeden z vypovídajících, Cojocaru ze Sobotína.
Foto: ČTK
