Zpráva o umírání v Čechách

Lidé u nás nejčastěji umírají v nemocnicích a léčebných ústavech. V prvním pololetí roku 2007 to bylo 69 procent zemřelých. Doma umírá jen 16 procent lidí. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu.

Tato situace však vůbec neodpovídá tomu, co si lidé přejí. Podle výzkumu, který zpracovalo sdružení hospiců Cesta domů, až 80 procent lidí nechce umřít ve zdravotnické nebo sociální instituci. Souvisí to s přesvědčením, že péče o umírající není v Česku uspokojivá, za dobrou ji v průzkumu označilo jen sedm procent lidí.

Od zmiňovaného průzkumu a rozsáhlé analýzy o umírání sice uplynuly tři roky, ale podle ředitelky sdružení Cesta domů Martiny Špinkové se od té doby téměř nic nezměnilo. "Žádná velká sláva se od té doby bohužel neudála. Vyrostlo sice několik nových lůžkových hospiců, ale je jich stále málo a není dořešené jejich financování," řekla Špinková.

V hospicích, které v poslední době velmi pomalu vznikají po celé ČR, umírá zhruba jedno procento lidí. Jde přitom o prostředí, které poskytuje paliativní, tedy utišující péči. Často se zde proto lidé v konečném stadiu života cítí lépe než v nemocnicích. Starají se o ně totiž vedle lékařů i sestry, sociální pracovníci nebo psychologové, často se nabízejí i duchovní služby.

"Hospic ani nezpomaluje, ani neurychluje skončení lidského bytí, ale garantuje lidskou důstojnost pacienta v terminální fázi života a především garantuje to, že život skončí přirozeným způsobem," řekl ředitel hospice Štrasburk v Praze-Bohnicích Josef Heller.

V Česku zatím funguje pouze 11 lůžkových hospiců. Celkem je v nich 310 lůžek. Podle zkušeností z vyspělých zemí by na 100 tisíc obyvatel mělo připadat pět hospicových lůžek. V republice by jich tak mělo být asi 515. Některé hospice nebo neziskové organizace v sociální oblasti poskytují také pomoc při domácí péči o příbuzného.

Poměr míst úmrtí se za posledních několik let téměř nezměnil. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) zemřelo v roce 2006 asi 67 procent lidí na nemocničním lůžku, 23 procent doma, pět procent v zařízeních sociální péče a asi tři procenta na ulici. Čísla vycházejí z povinných lékařských záznamů v listech o prohlídce mrtvého, které však nejsou vždy správně vyplněny.

Jak upozornili pracovníci ÚZISu, někdy se stává, že u obyvatel sociálních zařízení, kteří mají v ústavu trvalé bydliště, lékaři zapíší do kolonky místo úmrtí "doma". Počet lidí, kteří ze života odejdou ve svém domovském prostředí, je tedy zřejmě ještě o něco menší. Podobný problém se týká oddělení léčeben dlouhodobě nemocných (LDN), které někteří lékaři zapisují jako "nemocnice", počet zemřelých v LDN je tedy také podhodnocen.

Ročně v Česku umírá přibližně 100 tisíc lidí. Za polovinu úmrtí mohou nemoci oběhové soustavy, asi za čtvrtinu rakovina. Tři čtvrtiny úmrtí nastávají ve věku nad 65 let, polovina nad 75 let. Úmrtnost i její příčiny se velmi podobají situaci ostatních zemí Evropy. V péči o umírající už jsou však některé státy dál. Mnohem silněji je hospicová péče zastoupena například v Anglii, která je kolébkou hospicového hnutí. Podobné je to i v Irsku, kde počet zemřelých v takzvaných ošetřovatelských domech (nursing homes) tvoří téměř polovinu.

Ilustrační foto: Karel Šanda