Očima Ivana Motýla
Zrušme Den dětí! Je to spíše svátek mladých komunistů

Den dětí se blíží a velkou oslavu chystá i pražské Národní muzeum. Místo tajtrlíkování s dětmi by však muzejní historici měli raději připomínat, jak se tento propagandistický svátek v roce 1950 vůbec zrodil.

Podstatu nového Mezinárodního dne dětí vysvětlil 1. června 1950 čtenářům Rudého práva rektor Univerzity Karlovy Jan Mukařovský: sovětskými metodami vychovávat i z našich dětí oddané stoupence socialismu.

Mukařovský mimo jiné prohlásil: "Více než třicetiletá revoluční praxe v Sovětském svazu vytvořila nejen ze šťastných dětí novou mládež a nový, sovětský typ člověka, ale dobrala se i method, jakými lze co nejúčinněji již v dětství klást základ k výchově lidí opravdu socialistických.“   

Sovětský dětský mučedník 

Prototypem takového sovětského dítěte se přitom v Sovětském svazu stal vzorný pionýr Pavlík Morozov. Ten udal úřadům svého otce a zároveň předsedu místního sovětu, jenž se snažil brzdit združstevňování vesnice a dokonce falšoval doklady o dodávkách kulaků, kteří část obilí skrývali pro vlastní potřebu. Pavlíkův otec skončil v gulagu a pionýra Morozova kulaci za trest umlátili k smrti. Zrodil se sovětský dětský mučedník a celý příběh v podání sovětského spisovatele Vitalije Gubareva se stal i v Československu povinnou četbou.      

Takzvaný "světový přípravný výbor Mezinárodního dne dětí“, který v předvečer prvních oslav svátku v roce 1950 zasedal v Moskvě, prohlásil, že "zdraví dětí se v kapitalistických zemích zhoršuje“. Děti jsou rachitické a často umírají.

Český čtenář Rudého práva v té době netušil, jak mizernou cenu mělo dítě v Sovětském svazu. Když se například Ukrajinci vzpouzeli kolektivizaci, nechal je Stalin trpět hlady a následný hladomor zabil tisíce dětí, přičemž některé byly v zoufalství přinuceny ke kanibalismu.

Zahubte imperialistický hmyz!

Mezinárodní den dětí si vymyslel sovětský stalinský režim a internacionalismus akce zaštítil takzvanou Světovou federací demokratické mládeže. Tu v roce 1950 vedl zakladatel ilegální Komunistické strany Tuniska Enrico Boccara, který ze stránek Rudého práva emotivně řečnil o "nutnosti zničení hmyzu“, který je nebezpečný pro "květiny“. Hmyzem myslel imperialistické režimy a květinami vykořisťované děti.   

Světovou federaci demokratické mládeže výmluvně charakterizuje skutečnost, že jedinou organizací z České republiky, která je dnes členem spolku, je Komunistický svaz mládeže. Tedy omladina pochodující pod prapory se srpy a kladivy.

Den dětí je svátkem s pochybenou minulostí, který zůstal propagandistickým svátkem až do listopadu 1989. Sám si třeba vybavuji, jak jsme si jako školáci na dětský den chodívali zastřílet s jednotkou Lidových milicí. Organizace spojených národů přitom už od padesátých let ctí úplně jiný dětský svátek: Světový den dětí. Ten připadá na 20. listopad a mimo jiné připomíná výročí přijetí Deklarace práv dítěte.

O listopadovém Světovém dni dětí se však v Česku mnoho neví. Žádná polistopadová vláda totiž zatím nenašla odvahu, aby zrušila červnové oslavy, loni pak dokonce Úřad vlády vydal toto schizofrenické prohlášení: "S jistou nadsázkou lze konstatovat, že Světový den dětí je dnem všech práv dětí a Mezinárodní den dětí je spíše vnímán jako oslava.“

Když historici jen čutají

Češi samozřejmě zůstali u červnového "stalinsko-gottwaldovského“ termínu. Budiž tedy, většina kantorů a vychovatelů nemá o historii svátku žádné vědomosti.

Zarážející je ale letošní dětská oslava v pražském Národním muzeu. "Přijďte 1. června do Národního muzea a oslavte spolu se svými dětmi jejich velký den. Myslíte si, že umíte hrát dobře fotbal? Přijďte a vyzkoušejte si své fotbalové dovednosti přímo v muzeu,“ láká staroslavná instituce.

Místo čutání však měli muzejní badatelé raději připravit výstavu o historii jednoho "mezinárodního dětského svátku“, jenž se i jednadvacet let po pádu bolševiků jeví v Česku jako zcela nezničitelný.