Hvězda muzikálu Pomáda
Michaela Doubravová: Roden je pro mě je polobůh

Chválí ji Roden i Bartoška. Mladá hvězdička Michaela Doubravová ale na vavřínech neusíná. Herecké léto pro ni neplatí. Už v září má premiéru muzikál Pomáda, a tak dře jako kůň.

V Pomádě budete hrát roli Rizzo. Co pro vás tento letitý muzikál znamená? Je i pro mladou generaci zpěváků pořád vzorem?

Teď jste přesně uhodila hřebíček na hlavičku. Právě Pomáda byla pro mě vždycky velký kult. Rodiče ji milovali, moje maminka dokonce byla zamlada hodně podobná Olivii Newton John - také se stejně jako ona oblékala a podobně chovala. Takže i mně se Pomáda logicky strašně líbila. Už jednou jsem v tomto muzikálu dostala roli. Asi před pěti lety na letní herecké škole jsem hrála právě Sandy.

Tak to měla maminka radost.

Vlastně si skrze mě splnila svůj velký sen. Proto bylo naprosto logické, že když začal konkurz na tento muzikál v Kalichu, musela jsem se ho zúčastnit. Jen jsem jaksi nevěděla, kterou roli bych měla chtít. Na Sandy jsem si připadala moc drsná, na Rizzo zase málo. A tak jsem měla v zorném poli spíš nějakou menší komickou postavu. Bylo mi vlastně jedno jakou - prostě jsem chtěla hrát cokoli v Pomádě. Tím se splnil nejen maminčin, ale i jeden z mých největších snů a můžu v klidu umřít.

To snad ještě nehodláte.

Nebojte, to fakt nehrozí. Snů mám naštěstí víc.

Účinkovala jste i v seriálu Terapie. Jaký to byl pocit, stanout po boku ostříleného barda Karla Rodena?

Sama se divím tomu, že jsem neomdlela, když jsem ho poprvé viděla. Když jsem byla v posledním kole konkurzu, přišel se na mě podívat, a ta jeho aura z něj přímo zářila. Řeknu jen: respekt. Strašnej respekt k němu mám. Pro mě je to polobůh. Nejdřív mi neřekl ani slovo. Jen se na mě koukal. A já se začala chovat jako blbec. Povídám mu: No, tak my se asi neznáme, že, já jsem Míša. A on tak zvedl ty oči, podal mi ruku a řekl: Karel Roden, těší mě. Na to nikdy nezapomenu.

Nakonec jste si rozuměli?

Myslím, že ano. Možná je to tím, že jsem o hodně mladší než on a on ke mně přistupoval malinko otcovsky a asi měl chuť mi něco předat.

Stala jste se takovou jeho žačkou.

Ano. A jsem ráda, protože jsem měla toho nejlepšího učitele herectví.

Za tu roli jste sklidila hodně pochval. Byla ta od Jiřího Bartošky pro vás tou nejdůležitější?

Byla úžasná. Byli jsme tehdy na oslavě narození dcery Davida Ondříčka. A tam jsem ho uviděla. Říkala jsem si, že by bylo strašně fajn ho nějak oslovit a popovídat si - o čemkoli. A jak tak přemýšlím, jak to zaonačit, poklepe mi někdo na rameno. Otočím se a tam stojí pan Bartoška a říká mi: Slečno, já vás vůbec neznám, ale viděl jsem vás v Terapii a moc jste se mi líbila. No, a já šla do kolen. Koho by napadlo, že si ho všimne pan Bartoška?

Celý rozhovor s herečkou Michaelou Doubravovou najdete v aktuálním vydání časopisu INSTINKT, který vyšel 23. srpna.