Jsou všude. Otisky. Nikdo na světě nemá stejné. A nikdo se jich jen tak nezbaví. Ani nožem, ani kyselinou, ani ohněm. Kriminalisté díky nim lapají zločince více než století. Dnes mají zaručit bezpečnost i jako unikátní klíč, který je součástí naší ruky. V obojím mají prsty i Češi.
Zatímco u zrodu výzkumu papilárních linií stál libochovický rodák Purkyně, za iPhonem S5 zase společnost AuthenTec, která měla softwarové vývojové centrum v Praze a díky níž je v telefonu mimořádně tenký senzor papilárních linií. Apple ji koupil teprve před rokem.
V každém správném sci-fi bijáku z posledního půlstoletí hrdina trapně nehledá přede dveřmi bytu svazek klíčů, ale mrkne okem do nějakého čidla či aspoň přiloží ruku k biometrické čtečce. Dnes už je to všední nuda. Biometrie zlevňuje a je považována za nejrychlejší a nejbezpečnější způsob identifikace. Vychází z předpokladu, že žádní dva lidé nemají stejné tělesné orgány - ať jde o tvář, oko, tvar ucha, dlaň, barvu hlasu a nejčastěji právě otisk prstu.
"Z hlediska uživatele je biometrie velice komfortní. Otisk prstu nikdy neztratíte, máte ho pořád s sebou," říká znalec biometrie Daniel Novák z katedry kybernetiky Elektrotechnické fakulty ČVUT. "A nemusíte si pamatovat hesla. Ta se buď zapomínají, nebo se používají velice jednoduchá, což bezpečnosti určitě nepřispívá. Navíc pokud chcete používat opravdu bezpečné heslo, musíte si ho měnit minimálně jednou měsíčně, používat velká i malá písmena, číslice a speciální znaky, což je docela náročné."
Když se řekne daktyloskopie, většina lidí si představí Jaroslava Marvana s Františkem Filipovským, kterak zkoumavě hledí do lupy. Doba rady Vacátka je dávno pryč, ale tohle odvětví kriminalistiky je pořád stejně důležité jako za první republiky. I v kauze Rath se zkoumalo, zda obviněný na bankovky v krabici od vína sáhl, či nikoliv. "Otisky prstů jsou dodnes základním identifikačním nástrojem. Je to rychlá, stoprocentně specifická a levná metoda. Navíc člověk nechává otisky prstů úplně všude. Zajímavé je, že každý, kdo se dívá na detektivky, o daktyloskopických stopách ví. A pachatelé je přesto pořád zanechávají. Samozřejmě se zlepšují i způsoby, jak zdánlivě neviditelné stopy najít a zviditelnit. Třeba když se identifikovaly oběti tsunami v Indickém oceánu, laici si mysleli, že se identifikace mrtvol dělal pomocí DNA. Jenže to byla tak desetina. Zbytek se dělal podle otisků prstů a podle zubů," říká profesor kriminalistiky Jiří Straus.
* Jdou otisky odstranit?
* Jsou po celý život stejné?
* Jak funguje daktyloskopie?
* Lze obelstít biometrii?
* Jsou čtečky otisků bezpečné?
Odpovědi na tyto otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 23. září 2013.
