Houslista Jaroslav Svěcený (55) hudební nástroj, který ho živí, téměř nepustí z ruky. Dokonce jej využívá i jako terapii. Jakmile na něj jdou chmury, vezme housle do ruky a začne hrát. Sám tvrdí, že povolání houslového virtuosa vyžaduje trpělivou ženu. A on ji naštěstí má.
Říká se "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Trpělivost je zkrátka omezená vlastnost. To však neplatí v případě Svěceného ženy, které za léta společného soužití housle na nervy stále nelezou. Dokonce houslistovi ještě nikdy nevmetla, aby třeba už konečně místo hraní umyl auto nebo vyměnil žárovku. Je to zkrátka dokonalá žena.
"S Monikou jsme spolu přes třicet let a ona má ze soužití se mnou na hlavě určitě svatozář. Apropó, tím, že nejsem často doma, tak žárovky mění z 99% ona. Auto zvládám sám, přiznávám, že víc v myčce, neboť každý rok najezdím cca 60 000 kilometrů," svěřil se Svěcený, kterého už začátkem června čekají koncerty v rámci projektu Vivaldiano - Město zrcadel.
"Projekt má svůj děj, moderně pojatou vizuální tvář i zahraniční sólisty. Americkou violoncellistku Tinu Guo a čínského houslistu Li Chuana Yuna, kteří s námi absolvují i červnové česko-slovenské turné," těší se virtuos.
