Josef Vinklář: do Prahy se přestěhoval kvůli požáru

Relax
8. 10. 2013 07:00
Aktuální vydání časopisu SEDMIČKA je právě na novinových stáncích.
Aktuální vydání časopisu SEDMIČKA je právě na novinových stáncích.

Nepřekonatelný doktor Cvach a nezapomenutelný inspektor Bouše. To jsou dvě nejvýraznější role, které mají diváci navždy spojené s jediným hercem, Josefem Vinklářem (†76). Ten byl jedním z nejvýznamnějších českých divadelních, filmových i televizních herců a brzy uplyne 83 let od jeho narození.

Nedaleko Jičína leží malá vesnička Podůlší, ve které se 10. listopadu 1930 narodil budoucí velký herec. Když mu farář v roce 1946 vystavoval duplikát rodného listu, spletl datum narození a omylem do něj napsal 14. listopadu. Josef Vinklář se ale opravdu narodil 10. listopadu. Jeho rodina byla velmi chudá a dětství malého Pepíčka rozhodně nebylo jednoduché.

Už jako malý chlapec se ale i s rodinou přestěhoval do Prahy. V dokumentu České televize Příběhy slavných na to vzpomíná Vinklářův švagr Jiří Devátý: "Do Prahy se dostali tak, že jednoho krásného dne, když byl Josef Vinklář ještě malým dítětem, v noci vypukl na jeho rodné chalupě požár a druhý den se celá rodina přestěhovala do Prahy." Mělo být ale hůř. Vinklářův tatínek totiž skončil v koncentráku. "Úplně náhodně si našli byt na Smíchově u Kinské zahrady. Byla to adresa Jeronýmova 3. Bylo to hodně složité, hlavně pro babičku. Zůstala sama s dvěma syny, protože dědu krátce po tom zavřeli do koncentráku," vzpomíná na tatínkovo nelehké dětství syn Adam. Když skončila válka, mladý Josef právě uzavřel studium na měšťanské škole a vzápětí nastoupil do jednoročního učebního kurzu.

Zároveň se ale stal i členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, který v té době hrával i divadelní představení. Svou cestu po menších, ale prestižních divadlech skončil v roce 1950, kdy definitivně ukotvil v souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, kde ztvárnil celou řadu skvělých dramatických rolí, protože zde vydržel dlouhých třiatřicet let. Jenom mezi lety 1951-1953 jeho kariéru zbrzdila povinná vojenská služba. Mezi lety 1981 a 1983 také hostoval v Národním divadle, a protože se ve zlaté kapličce okamžitě stal hvězdou, byl 1. srpna 1983 angažován natrvalo a vydržel zde příštích čtyřiadvacet let až do své smrti.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu SEDMIČKA.

Autor: - kim - Foto: archiv

Další čtení

Jaro v Adršpachu: skalní monumenty, ale také fascinující příroda

Relax
13. 5. 2025
Těšnovské nádraží, cca 1900 – foto anonym (Public Domain), retuš XY (2018), Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0.

Nejkrásnější evropské nádraží sloužilo skoro 100 let, zbourali jej komunisté

Relax
8. 5. 2025

Josef Klíma: Psali mi: „Ty svině, jestli toho nenecháš, uřízneme ti hlavu“

Relax
6. 5. 2025
3/2025 INTERVIEW

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ