Bohdalová útočí poprvé
Ach, ty vraždy nebohého televizního diváka

Na českých televizních obrazovkách je asi máloco otřesnějšího než filmy Zdeňka Zelenky. Snad jen filmy Zdeňka Zelenky s Jiřinou Bohdalovou. Česká televize se teď vytáhla a nabídne nám jich hned pět najednou.

Nový detektivní cyklus Ach, ty vraždy! nasazuje Česká televize od této neděle jako programovou protiváhu komerčních talentových show. Poběží po pět následujících nedělních večerů, vždy v hlavním primetimu na ČT1. Cyklus spojuje osoba tvůrce, režiséra a scénáristy Zdeňka Zelenky a také jeho hlavní představitelky, herečky Jiřiny Bohdalové.

Ta tu ztvární roli paní Kalendové, advokátky na penzi, která se v zájmu záchrany policejní kariéry nemotorného vnuka vydá na dráhu odhalovatelky zločinů. Na ní díky své zkušenosti ochotnické herečky využívá důmyslného maskování - například hned v prvním dílu Zabijáci doktorky Kalendové, tak valnou část děje stráví v masce rákosníčkovsky pitvořivé bezdomovkyně, když proniká mezi bezdomovce a odhaluje jejich podíl na vraždách podnikatelů.

Nejde jen o to, že Jiřina Bohdalová v tomto novém vrcholu veřejnoprávní televizní zábavy vypadá jako špatně namalovaný transvestita. Nejde také o to, že příběhy z pera pana režiséra Zelenky jsou rozbředlé, pseudovtipné a ztvárněné s televizní machou televizáka zastydlého ve světě televizních inscenací z 80. let.

Nejde ani kostrbaté dialogy, nepravděpodobné zápletky, ani o toho typicky českého kočkopsa, podivný mix splichtěné žánrové poetiky beze stopy čehokoliv autentického, ani o kolotočářskou hudbu muzikálisty Jiřího Škorpíka či o odborné poradenství na tiskovce se tetelícího Jiřího Komorouse.

Jde především o to, jaký svět nám tyto filmy předkládají a jak prezentují současný směr veřejnoprávní televize. Jsou to nepokrytě konzervativní pořady, které jsou snesitelné maximálně pro generaci Zelenky a Bohdalové, a to ještě jen pro tu její část, která rezignovala na to, že žije v 21. století a vyznačuje se tím, že volí komunisty a nadává na poměry, případně na vnuky.

Bohdalová tu v roli akční stařenky dokazuje, že nadávání je oprávněné: vnuci jsou zabednění trotlové, které je třeba neustále zachraňovat před nimi samými. Naznačuje, že každý bezdomovec je v podstatě především podezřelý kriminálník a že jedna řízná stařena zmůže víc než celé jedno policejní oddělení.

Ano, má v tom být asi jakási nadsázka a vtip, ale protože nejsem důchodového věku, nejsem schopna ji pochopit. Na valnou většinu mladého publika podobné televizní počiny působí jako mávání červeným kapesníkem na býka - pokračují v odrazování produktivních generací od veřejnoprávních obrazovek, ponechávají je nadále na milost a nemilost pouze důchodcům (resp. té jejich části, která je schopná a ochotná toto psychické týrání vydržet).

Lze předpokládat, že jméno Jiřiny Bohdalové přiláká k obrazovkám značnou část diváků - ale opravdu jsou podobné pořady tím, čím by se Česká televize měla prezentovat? Je zaklínadlo vysoké sledovanosti tím, co by pro veřejnoprávní televizi mělo být určující? A opravdu je správné, že vlajkovými loděmi ČT jsou i další seniorské počiny typu Pošty pro tebe, soutěže StarDance či seriálu Vyprávěj? Opravdu by se veřejnoprávní divák lekl, kdyby se nedejbože kamera pohnula o něco rychleji?

Na BBC, k níž stratégové ČT tak rádi vzhlížejí, byl v létě hitem detektivní miniseriál s modernizovanými příběhy Sherlocka Holmese. Stal se skutečnou televizní událostí, která k obrazovkám přikovala i mladou generaci.

Detektivní příběhy prostě táhnou - Česká televize by si ale měla uvědomit, že od tvůrců typu Zdeňka Zelenky či Dušana Kleina těžko může čekat moderní televizní styl, který by jí sjednal respekt. "Přeju vám hezkou zábavu, protože k zábavě je to určeno," pozval diváky na tiskovce ke sledování Zelenka. Ach, ty vraždy! ale k zábavě určeny nejsou. Spíše k naštvání či k pláči.