Tak už umřel... pravil zahloubaně Antonín Dvořák, když se jednoho dne roku 1900 dostavil k rodinnému obědu. Na mysli měl prince z Rusalky, kterou právě uvádí Metropolitní opera v New Yorku. Jaké další historky utkvěly v hlavě ANTONÍNU DVOŘÁKOVI, třetímu toho jména. A proč měl kvůli slavnému dědečkovi problémy s komunisty?
Proč jste tak dlouho hledal cestu ke svým kořenům?
Dvacet let jsem dělal v uranových dolech v Příbrami technika, důlního dozorce a geologa, denně jsem fáral dolů. Pro ohrožení nemocí z povolání jsem s tím musel předčasně přestat, takže právě v roce 1989 jsem šel do důchodu. Já jsem, prosím pěkně, už třicet osm let v důchodu a můžu vám říct, že to je krásné povolání! Druhá věc je, že se po roce 1989 otevřely hranice a začali k nám proudit milovníci Dvořáka z celého světa a že konečně pominul devastující vliv Zdeňka Nejedlého. Tenhle komunistický pohlavár (poválečný ministr kultury, tvorbu Antonína Dvořáka zatracoval.
Proč vlastně? Traduje se, že mu Dvořák dal košem, když se ucházel o jeho dceru, je to pravda?
Nemyslím si, že se Nejedlý ucházel o mou tetu Otýlii, nedá se to ničím doložit. Otylka se provdala za skladatele Josefa Suka. Jistá věc je, že Nejedlý Dvořáka, Suka a některé další hudební skladatele zrovna nemiloval, protože v nich cítil konkurenci k Bedřichu Smetanovi, kterého naopak miloval, a proto je chtěl za každou cenu degradovat. To se doložit dá. Existuje výrok Zdeňka Nejedlého, že "Dvořák je balvan, který si musí každý začínající muzikant odvalit z cesty, aby mohl dál". V rodině se traduje historka, že můj táta jednou po dědečkově smrti doprovázel babičku na koncert do Národního divadla, kde babička zahlédla Zdeňka Nejedlého a pravila: "Oto, jdi a rozbij mu hubu, dám ti pět zlatých!" Nejedlý se do dědečka navážel ještě za jeho života a dělal to i po jeho smrti. Dokonce si mě jednou zavolali na partajní výbor a začali mě tam pérovat za to, že můj táta provádí hosty v dědečkově letní vile ve Vysoké a že se přitom naváží do Zdeňka Nejedlého. Já jim říkám: "Táta je plnoletý a může si dělat, co chce!"
To by mě nenapadlo, že mít za dědečka Antonína Dvořáka mohlo někomu za komunismu zhoršit kádrový profil!
Jednou nám dokonce udělali šťáru v baráku. Někdy v polovině padesátých let si ode mě bezpečák v práci půjčil svazek klíčů a patrně si je okopíroval, než mi je vrátil. Pak mě jednou v práci zdrželi dlouho do noci, že jako dělají nějakou kontrolu, u které musím být. Rodiče ten samý večer odlákali telegramem do Prahy pod záminkou, že moje sestra Anuška utrpěla nějaký vážný úraz. "Přijeďte oba!" stálo v něm. Telefony tenkrát nebyly, ani pevná linka, nebylo jak tu informaci ověřit. Takže naši jeli do Prahy, já byl v práci a oni tu měli volné pole působnosti. Evidentně to bylo zfingované, ukázalo se, že Anně nic není. Léta jsme žili v přesvědčení, že to byli zloději. Teprve když to tu po sametu prasklo, přišel za mnou policista, který tehdy bydlel vedle, a povídá, "Víte, já jsem vám to tenkrát nesměl říct, ale bylo to jinak, byli to tajní."
* Dá se ještě v pozůstalosti Antonína Dvořáka objevit něco nového?
* Dvořák žil na začátku své kariéry tak nuzně, že neměl ani noty a musel si je půjčovat. Změnilo se to po jeho americkém pobytu?
* Jaký byl slavný skladatel v soukromí?
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 13. ÚNORA 2017.
