Není pravidlem, že by Česká televize v nedělním prime-timeovém čase nabízela zrovna úchvatné televizní filmy. Naopak takové filmy jsou spíše výjimkou - jako vynikající celovečerní televizní snímek Archiv, který má premiéru v neděli 22. listopadu.
V rámci oslav dvacetiletého výročí sametové revoluce asi na českých obrazovkách nelze najít nic, co by k tématu vyrovnání se socialistickou minulostí země přinášelo ostřejší a smysluplnější pohled (a není jasné, jestli takový pohled na socialistickou minulost vůbec nabídl jakýkoliv jiný český film).
ČTĚTE TAKÉ: Divnovlásky - mezi Ordinací a hydratačním krémem
Sněžná noc - mrtvolné veřejnoprávní lepidlo
Film Lucie Bělohradské podle vynikajícího scénáře Miroslava Sovjáka vypráví příběh muže, který byl během normalizace vyhozen z fakulty. Dnes chce zjistit, kdo za jeho vyhazovem stál a kdo na něj donášel StB.
Vydá se proto do pardubického archivu, kde se dozví šokující fakta o minulosti své i svých blízkých. Jeho touha poznat pravdu se tak paradoxně stane málem příčinou jeho pádu a otočí mu život tak naruby, že v něm jen těžko hledá záchytný bod.
František Němec stárnoucího filozofa Josefa ztvárnil jako muže pevných zásad a tvrdohlavě prosazovaných morálních pravidel - tak tvrdohlavě, že leckdy na ně sám tvrdě doplácí. Takovému muži lze věřit hloubku jeho deziluze po onom odhalení, co se v jeho minulosti dělo.
Lze ho vnímat jako ve svém patosu trochu směšnou, ale přesto úctyhodnou postavu, která si přes všechno své zkratkovité jednání zasluhuje divácký soucit. Uvěřitelné jsou i bizarní peripetie jeho příběhu - třeba ta, v níž seřve pacienty v nemocniční čekárně za to, že jejich doktorka je „dcera fízla."
Němcovi zdatně sekunduje Emílie Vašáryová v roli jeho ženy, která po boku takové osobnosti nemůže žít jinak než útrpně a ve stínu. Hlavním Němcovým protihráčem je ale jeho někdejší kolega, oplzlý důchodce Křižák v podání Oldřicha Vlacha. V něm se koncentruje všechno zlo a hrůza předrevoluční moci, a zároveň je relativizována jeho současnou nemohoucností a stářím.
Sovjákův scénář rozhodně není černobílý a nenabízí jasné odpovědi, kde je dobro a zlo. Jeho protagonisté mají řadu negativních vlastností, jeho záporné postavy zase plno slabostí, které jejich provinění přidávají na uvěřitelnosti.
Řada situací ve filmu má tragikomický tón, neznamená to ale, že by tu cokoliv bylo zlehčováno. Archiv nepředkládá žádnou „pelíškovskou" selanku, je naopak tvrdým a nekompromisním dramatem. Představuje své hrdiny jako obyčejné lidi normalizační éry, z nichž někteří možná podlehli lákání moci, jejich aktuální život ale dokládá, že se jim to také šeredně vyplatilo.
Film nedémonizuje, ale ani nezlehčuje život v době předlistopadové - spíše ho zachycuje ve velmi věrných, uvěřitelných obrysech, jako tanec mezi skořápkami, plný kompromisů a nástrah, na které bylo snadné kývnout a velmi nesnadné s nimi nepřijít do styku.
Někdejší udavače Archiv neomlouvá, ale ani z nich nedělá westernově prvoplánové zloduchy a někdejší vinu nesnímá z jejich beder. A jejich obětem doporučuje jediné - minulost stojí za to poznat, ale zároveň je nutné počítat s tím, že ono poznání může přinést řadu deziluzí a že bude nutné poté absolvovat další fázi vyrovnání se s leckdy šokující pravdou.
Film Archiv uvede Česká televize v neděli 22. listopadu od 20 hodin na ČT1.
Foto: Česká televize.
