V atmosféře vzájemného špičkování mezi zpovídaným a autorem rozhovoru se v úterý 12. října v pražském baru Krásný ztráty uskutečnilo představení knihy Tachles, Lustig - rozhovor. Knižní interview autora Karla Hvížďaly se spisovatelem Arnoštem Lustigem o tom, co znamená být Židem ve 21. století, pokřtili Jitka Molavcová a Jiří Suchý.
Čtenáři se v knize dočtou i o Lustigových kamarádech Otovi Pavlovi, Ludvíku Aškenazym a pilotovi Josefu Plačkovi i o jeho láskách a roli erotiky a sexu v životě. "Kniha mě zaujala tím, že beznadějné životní situace popisuje takovým způsobem, že vyznívají s takovou nadějí, až se tají dech," uvedla Molavcová.
Letos čtyřiaosmdesátiletý Lustig, který o sobě prohlásil, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel, i přes zdravotní problémy působil svěžím dojmem. Přítomné kamarády oslovoval svým typickým "ty bejku" a dostal se i ke svému proslulému vyprávění vtipů. "Hvížďala je děvka, ale mám ho rád. Vymýšlí si a mé odpovědi dotahuje," pokáral s úsměvem spisovatele a novináře, který za publikaci Dálkový výslech Václava Havla obdržel řadu cen v zahraničí.
Bývalý redaktor Hvížďala, který je od roku 1999 svobodným žurnalistou a spisovatelem, označil knižní rozhovor s Lustigem za "copánky pletené z humoru, moudrosti a erotiky". "I věci, které jsem z jeho vyprávění už znal, mají nové pointy. Ale neznamená to, že by se nezakládaly na pravdě," řekl Hvížďala a označil Lustiga za obratného fabulátora a vypravěče. Název rozhovoru Tachles (v jidiš 'k věci') mimo jiné vychází z autorova velkého úsilí přimět Lustiga, aby se držel tématu.
"Už z pouhé slušnosti máme sklon přizpůsobovat naše věty myšlení těch, s nimiž mluvíme. K upřímnosti je třeba odvahy. Ta Lustigovi nikdy nechyběla, ale jak čas pokračuje, zdá se mi, že ještě vyrostla," píše na přebalu knihy vydané nakladatelstvím Mladá fronta Milan Kundera.
Pražský rodák Arnošt Lustig je autorem řady děl s tématem holocaustu. Jako patnáctiletý skončil v terezínském ghettu a potom prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 uprchl z transportu smrti do Dachau a skrýval se v Praze. Účastnil se květnového povstání. Po válce studoval žurnalistiku. V roce 1948 se jako dopisovatel účastnil izraelsko-arabské války. V roce 1968 emigroval do Spojených států. V Americe přednášel na několika univerzitách, po roce 1989 také v Praze.
Knižně debutoval v roce 1957 sbírkou povídek inspirovaných vlastními zážitky z terezínského ghetta Noc a naděje. K vrcholům jeho tvorby patří díla Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou nebo Hořká vůně mandlí. Jeho román Bílé břízy vyšel na podzim z roku 1966 také v čínštině.
Lustig byl loni mezi 14 nominovanými na mezinárodní Man Bookerovu cenu, mezinárodní obdobu známého britského literárního ocenění. Předloni získal mezinárodní literární Cenu Franze Kafky.
