Autentický záznam představení Milana Kundery Ptákovina vyšel na dvou CD v Supraphonu. Současně se na trhu objevila knižní podoba, kterou připravilo nakladatelství Atlantis. Zvukový záznam inscenace byl nalezen v archivu Divadla Na zábradlí, kde měla premiéru v květnu 1969 v režii Václava Hudečka. Ve stejném roce ji uvedla divadla v Ostravě a Liberci. Záznam pochází ze 14. ledna 1970, tedy z jedné z posledních repríz, než ji cenzura zakázala.
Kundera kdysi Českému rozhlasu řekl, že tato jeho hra měla podivný osud. Poprvé byla uvedena až po ruské okupaci, někdy začátkem roku 1969 - v ten nejhorší možný čas, i když ve zcela výjimečné euforii. "Ale též zcela výjimečně krátce, vlastně jen několik měsíců, protože koncem téhož roku dopadla na zemi definitivní tma a hra byla zakázána," uvedl.
Zápletka příběhu je jednoduchá. Ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví. Nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise pak křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla. Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy komise vše, co si doopravdy myslí o jejím muži. Tím spadne do pasti a proti své vůli se stane jejím sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst nevěrnice zásadní sdělení: Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...
Hra se okamžitě dostala na vrchol diváckého zájmu. V rolích předsedy a ředitele excelovali Miloš Kopecký a Josef Chvalina, mimořádné výkony podali i ostatní interpreti včetně Jana Přeučila či Oldřicha Vlacha.
V roce 2008 měla Ptákovina premiéru v Činoherním klubu s Ondřejem Vetchým a Jaromírem Dulavou v hlavních rolích a v režii Ladislava Smočka. Vetchého pak nahradil Martin Finger, inscenace se tam hraje dodnes. Kundera v rozhovoru, poskytnutém k této příležitosti, uvedl, že ji napsal "během jediného šťastného týdne roku 1966 v malém pokoji malého hotelu v Trenčianských Teplicích".
Představení se mu prý líbila. "To v Divadle Na zábradlí jsem viděl nejmíň desetkrát. Uvaděčky už měly legraci z toho, že se z celého publika nejvíc směje autor," uvedl. Ve Francii, kam emigroval, však Ptákovinu nikdy neuvedli. "Narazilo to na podivnou překážku.
Hra je založena na kresbě kosočtverce. Myslel jsem si, že ten symbol je znám na celém světě. Ale pak jsem zjistil, že Francouzům to vůbec nic neříká, a že tomu neslušnému znaku rozumějí pravděpodobně jen Češi. A bez magie kosočtverce ztratila hra své boží požehnání a já nevěděl jak ho nahradit," vysvětlil, proč se hra pro něj stala jen "blednoucí vzpomínkou".
