<span>Autobus individuí</span> v přízračném lese

Kultura
22. 10. 2009 15:09
Eriku hraje Jana Stryková, řidiče Pavel Juřica.
Eriku hraje Jana Stryková, řidiče Pavel Juřica.

Eriku hraje Jana Stryková, řidiče Pavel Juřica.Kmenový režisér Švandova divadla Michal Lang rád zpracovává látku s bizarním, temným a groteskním obsahem. Zřejmě i proto společně s dramaturgyní Martinou Kinskou sáhli po hře mladého švýcarského autora Lukase Bärfusse s názvem Autobus.

Mysteriózní příběh mladé Eriky, která se jedné noci ocitne uprostřed lesů kdesi v horách, neboť nastoupila do špatného autobusu, byl ve Studiu Švandova divadla uveden v české premiéře.

Umění psychického teroru

Ústřední dvojici dramatu tvoří mladá dívka Erika a řidič autobusu Hermann. Herrman je psychopatický násilník se zvráceným smyslem pro řád a Eriku v noci uprostřed lesa silně terorizuje. Nevěří jí, že jede do polského poutního místa v Čenstochové, neboť tak určil anděl, který se Erice zjevil ve snu. Herrman si naopak myslí, že holka, která skoro celou jízdu prospala, je feťačka jedoucí do Polska pro drogy. Bez dokladů, bez jízdenky. Jejich vzájemný vztah lze pak označit jako vztah lovce a kořisti. Řidič Herrman má navíc podporu i v podivných pasažérech svého autobusu - mezi posádkou existuje jakási forma spiklenectví, do níž divák ze začátku nemůže proniknout.

Apolena Veldová jako jedna z pasažérek.Přízračnou, klaustrofobickou a paranoidní atmosféru hry Lang scénicky vytváří s využitím filmové projekce a znepokojivých tónů hudby, kterou ke svým inscenacím většinou sám komponuje. Už v samotném úvodu vtahuje diváka do hry démonickou noční jízdou autobusem na filmovém plátně, kde se z pohledu řidiče kamera vždy na okamžik zastaví na kuželem světla osvícené dopravní značce. Na ní je vždy neumělým písmem plným pravopisných hrubek napsáno nějaké zvláštní a bojovné heslo ve stylu Nezabíjejte zvířátka! či Les je náš!, které jako by zvířátka vzkazovala lidem.

S filmovou projekcí pak režisér pracuje v celém prvním dějství. Postavy vždy vystupují z plátna či s Erikou hovoří přímo z něj, což jen prohlubuje propast mezi ní a jimi. A zároveň tento princip zhutňuje napětí mezi protagonisty a divadelním publikem. Režisér tak přesouvá psychický teror z děje hry přímo na diváka. Škoda, že se tento divadelní experiment stává časem stále méně působivým. Může za to příliš zdlouhavé tempo příběhu, v němž akce mizí pod tíhou textu. Textu, jehož náznakový, symbolistní a filozofický charakter (otázky víry, dobra a zla v člověku) znesnadňuje divákovi, aby do podstaty zápletky pronikl a tím rozpletl vztahy mezi Erikou a ostatními pasažéry autobusu, mezi ní a psychicky narušeným řidičem Herrmanem. Úmorné tempo hry nedokáže zatraktivnit ani drsný humor, který se snaží odlehčit nejnepřístupnější dialogové pasáže, kdy se hloubá nad smyslem života až běda.

Skutečnost ve snu, sen ve skutečnosti

Pasažéři se proti hlavní hrdince spiknou.Pasažéři z autobusu včetně řidiče Herrmana mohou nakonec být jen Eričiným zlým snem. Překážkou za její cestou víry, nevyzpytatelní ve svém chování. Když ji úspěšně překoná (a společně s ní i trpělivý divák), nachází dočasnou útěchu ve smutně groteskní postavě pumpaře Antona, jehož skvěle ztvárnil Viktor Limr. Jím hra získává spád i lehkost. Jako světlo na konci tunelu. Nicméně tato symbolická a pouze zdánlivá naděje bere záhy za své a konec Eriky v útulku pro chudé kdesi na půli své pouti nastoluje opět tíživou, temnou, paranoidní vizi příběhu. Konec veškerého putování dle dramatika Bärfusse zkrátka není spásný, ale beznadějný.

Hra Autobus je bezpochyby určena pro zasvěcené, specifické publikum. Je to snová hříčka o rozpolcených lidech, skličující a mnohdy hůře stravitelná. Hodně zde záleží na hereckých výkonech jednotlivých protagonistů, resp. na tom, jak dokáží těžký text plný symbolů a náznaků zpřístupnit divákovi. Zkušenost s touto inscenací tak může být buď opojná jako halucinogenní droga nebo stejně tak nepříjemná a proto bezdůvodná.

Jan Vnouček

Švandovo divadlo - Lukas Bärfuss: Autobus. Režie: Michal Lang. Scéna: Jaroslav Bönisch. Hrají: Jana Stryková, Pavel Juřica, Apolena Veldová, Dana Fialková j.h., Milan Kačmarčík a Viktor Limr. Premiéra 19. září 2009.

Foto: Švandovo divadlo

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ