Nová scéna
Balet Národního divadla uvede komponovaný večer Vertigo
09.06.2016 10:05
Taneční večer složený ze tří choreografií tří významných současných evropských autorů uvede ve čtvrtek večer v premiéře Balet Národního divadla. Inscenace nazvaná Vertigo podle jedné ze tří choreografií se bude hrát na Nové scéně. Komponovaný večer představí díla Moldavana Radua Poklitarua, Itala Maura Bigonzettiho a Švéda Alexandra Ekmana.
Úvod večera bude patřit moldavskému choreografovi. Poklitaru je tvůrcem s velmi osobitým stylem, ve kterém propojuje prvky klasiky a každodenní gesta, prvky moderních a národních tanců. Jeho choreografie Rain vznikla v roce 2007, zní v ní hudba Johana Sebastiana Bacha, Jacquesa Brela a lidové písně v různých jazycích od francouzštiny po jidiš. Podle autora vypráví o osudech lidí, kteří nedobrovolně vstoupili do jednoho prostoru ve stejný okamžik. Na scéně je možné sledovat odkazy k historii a tragickým událostem 20. století, je v ní loučení, cesta, možná již nečekaný návrat a shledání.
Na scéně je deset tanečníků a deset tanečnic, skupinové výstupy střídají duety a také v tanečním projevu jsou patrné prvky tradičních tanců z východní Evropy i ozvuky orientu. Písně i jednotlivé části celé choreografie jdou za sebou v rychlém sledu a celek působí svižně a energicky a zároveň ho prostupují zklidněné a emotivní chvilky.
Titul celému večeru dala Bigonzettiho choreografie Vertigo na hudbu Dmitrije Šostakoviče. Bigonzetti je výraznou osobností současného tance, od letošního března je uměleckým šéfem baletního souboru divadla La Scala. Vertigo je velmi emociální duet, který vytvořil v roce 2006 a vyjádřil v něm své osobní vize ve vztahu dvou lidí, ve spojení, v němž se šílenství lásky mění ve fyzickou závrať.
Závěr večera patří tvorbě světoznámého švédského tanečníka a choreografa Ekmana. Jeho inscenace Cacti, kterou nastudoval Balet Národního divadla, vznikla na hudbu Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Andyho Steina a Gustava Mahlera. Cacti je jedním z nejúspěšnějších Ekmanových děl. Šestnáct tanečníků vytváří rytmy společně se čtyřmi hudebníky na scéně. S nadsázkou a střízlivou ironií se v něm dotýká stereotypů současné západoevropské civilizace a zejména současného konceptuálního umění, jehož charakteristické strategie se prostřednictvím tohoto díla nezdráhá parodovat.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.