Časy se mění nad hvězdárnou

Kultura
27. 6. 2012 14:00
Dramatik Martin Macháček ve výtvarné sebeprojekci.
Dramatik Martin Macháček ve výtvarné sebeprojekci.

Zlínská hvězdárna je dějištěm nejen astronomických pozorování a virulentních intelektuálních přednášek a debat: čas od času se nebesa otevřou a v příznivém klimatu se odehrávají zázraky umělecké - to když zde prezentuje plody své tvůrčí práce avantgardní zlínský dramatik Martin Macháček se svým proměnlivým, převážně dámským divadelním souborem PuMoWo. Zatím naposled se tak stalo v sobotu 24. června, kdy zde těleso uvedlo formou scénického čtení premiéru nové Macháčkovy hry Chladná, černé mše z prostředí studené války. Večer pak tvůrce završil autorskou performancí Mrkev v řiti a křik.

O nevyzpytatelné nenápodnosti divadelních hvězd.Chladná je vlastně námětem nějakého opulentního válečného velkofilmu: její zpracování do podoby scénického čtení s minimalistickými dekoracemi v podání několika herců (respektive hereček) dodává zážitku na kurióznosti. Líčení střetu sovětské a americké armády s jako vždy pitvorným československým elementem je v autorově jazykově bohaté obraznosti především odrazem těch nejbizarnějších nápadů a popkulturních odkazů - a koneckonců také výpovědí dítěte osmdesátých let, které z kdysi smrtelně vážně míněných témat dnes už musí mít jen legraci, ale samozřejmě je jimi také temně fascinováno.

Macháčkovy precizní poetické tematizace za vší zábavností zobrazují nostalgii po něčem, co už jsme vlastně nezažili. Do stejné generace ostatně patří nejen Macháček, ale i jeho herečky a valná většina jeho věrných diváků. Žertovná hra Chladná by se zcela jistě dala provést i na standardním profesionálním jevišti, v zatuchlém prostředí české konvenční divadelní dramaturgie však bude těžko hledat uplatnění - o režisérovi, který by ji dokázal pojmout v intencích autorovy myšlenky, a přitom jako živé divadlo, nemluvě.  Chladná lecčím, textem i hvězdárenským provedením, připomněla školní inscenace Maxe Fischera, hrdiny filmu Wese Andersona Rushmore.

Druhou částí večera pak bylo Macháčkova předčítání vlastního monologu Mrkev v řiti a křik, který opět varioval pokleslé motivy z řady béčkových žánrů - tentokrát ovšem v kombinaci s ironickou výpovědí pubertálního intelektuála na malém městě. Mimořádně vtipný text umocňovalo autorovo expresivní podání - takový materiál si v rukou někoho jiného lze představit je těžko. Macháček, který je na částečný tvůrčí úvazek také videoartistou, samozřejmě doplnil a obohatil Mrkev četnými projekcemi, díky čemuž byla one man show (o performerově vybraně úchylném zeleném kožichu nemluvě) dokonce výpravnější nežli celoansámblová Chladná.

České divadlo má mnohé talenty, zůstávající dosud v skrytu a čekající na objevení, zatímco na palubách velkých jevišť se mnohdy neomaleně promenují průměrní a ještě průměrnější.

Autor: Vojtěch VaryšFoto: archiv

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ