Jarní část festivalu České divadlo 2011 začala velkým úspěchem Mikuláškovy Korespondence V+W. O den později byla její úroveň znatelně narušena marností ceremoniálu udílení Cen českého divadla.
Přehlídka České divadlo se dělí na jarní a podzimní část, dohromady nabídne každoročně kolem patnácti představení různých mimopražských divadel, od těch brněnských a ostravských po ty vskutku oblastní. Pro pražského diváka je tak nejen možností vidět výjimečné inscenace, na něž by se jinak (k vlastní škodě) do regionů nevypravili, ale i příležitostí vytvořit si obrázek, „jak se hraje jinde". Divácké zážitky z toho mohou být různorodé. Letošní jarní přehlídce jednoznačně vévodí Korespondence V+W z brněnské Reduty, která se s velkým úspěchem hrála v sobotu 5. února na Nové scéně, dále výtečný Racek z Městského divadla Kladno (bude k vidění 13. března v Divadle pod Palmovkou) a Brenpartija ostravské Komorní scény Aréna (17. dubna taktéž Pod Palmovkou).
Součástí přehlídky je i udělování cen na slavnostním ceremoniálu. Proti cenám nelze mít nic; za loňský rok si je odnesli Monika Horká za ženský herecký výkon (Bůh masakru ve Slováckém divadle Uherské Hradiště), Zbigniew Kalina za mužský herecký výkon (Večer tříkrálový v Divadle Antonína Dvořáka Příbram). Jako počin roku byl oceněna hra Vajgl, kterou pro Jihočeské divadlo České Budějovice napsali Jan Jirků a Adéla Balzerová. V divácké anketě byla nejúspěšnější hra Palomy Pedrero Anna 11. března, kterou v režii Jany Janěkové nastudovalo Slezské divadlo Opava.
Daleko horší je ceremoniál předávání. To, co se zhruba 40 minut odehrávalo v sobotu 6. února na Nové scéně, nelze nazvat jinak než ohňostrojem trapnosti. Moderování Terezy Kostkové za snaživého statování jejího manžela, divadelního režiséra Petra Kracika, by se ještě dala snést, byť se skřípěním zubů; na bizarní pokusy politiků být vtipní nebo aspoň chytří jsme si už zvykli - vystoupení primátorů z Prahy a Olomouce a náměstka ministra kultury nevybočovaly z běžných standardů. Což neznamená, že se na to dalo koukat. Vrcholným číslem bylo mimořádně bizarní vystoupení "předsedy odborné poroty" Filipa Zvolského - jako je kuriózní už sám fakt, že muž, který není ani odborník, ani umělec, ani kritik, stojí v čele jakékoli poroty.
K záslužnému počinu, jímž přehlídka nepochybně je, a vytříbené dramaturgii, jak ukazuje program zdaleka nejen letošního šestnáctého ročníku, by patřila i uměřenost, vkus a větší invence u slavnostního ceremoniálu.
