Národní divadlo Brno
Daniel Dvořák: Divadlo nezavíráme, operu nerušíme

Ředitel Národního divadla Brno Daniel Dvořák byl poslední dobou pod palbou kritiky brněnské kulturní veřejnosti i zaměstnanců divadla kvůli chystaným škrtům v rozpočtu, které ale chystá brněnský magistrát. V rozhovoru pro TÝDEN.CZ vyvrací, že by chystal rušení souboru opery nebo likvidační kroky pro divadlo a popisuje postup složitých vyjednávání s magistrátem. Zároveň bilancuje své čtyřleté působení v čele ND Brno.

Co se teď vlastně děje v Národním divadle Brno, respektive na brněnském magistrátu?
V divadle se normálně zkouší a hraje; nejbližší premiérou je balet Giselle 18. listopadu. Ovšem v relaci divadlo - magistrát je v rámci přípravy rozpočtu poměrně rušno. Město, které nás zřizuje a téměř výlučně financuje, vyhlásilo na sklonku léta záměr snížit všem svým příspěvkovým organizacím - kromě kulturních institucí i třeba městským hřbitovům - subvenci o 20 procent po dobu dvou let. V případě NDB by to činilo více než 41 mil. Kč. Dostali jsme písemně za úkol předložit takto úsporný rozpočet jako vyrovnaný. V našem případě celou věc ještě komplikuje pokračování rekonstrukce Janáčkova divadla, která probíhá vždy 4-5 měsíců v roce s těžištěm o divadelních prázdninách. Opravy jsou za poslední dva roky ve skluzu v objemu zhruba 120 milionů korun a navíc dříve nebo později musí dojít k opravě infrastruktury, která může vyřadit budovu z provozu až na 10 měsíců. To je Wahrheit. Dichtung pak všechny fámy o rušení souborů, zániku opery, zavření divadla či jeho vyloupnutí z NDB pro jiné účely.

Jaké způsoby, jak ušetřit peníze, zvažujete? Kolik jich nakolik budete muset ušetřit?
Abych byl zodpovědným partnerem magistrátním úvahám, vymezil jsem v onom prvním požadovaném materiálu krajní meze možných řešení: na jedné straně úvěr, který by hubené roky překlenul - jako nejméně bolestivé, nikoli však bezproblémové řešení. Na druhé straně jsem i popsal, co by znamenala odstávka divadla s nuceným přerušením činnosti uměleckých a technických složek souboru. Jaké by to způsobilo právní, provozní a jiné problémy. Aby bylo jasné, oč mi od začátku jde, rovnou jsem tam také uvedl, že 20% úspory nelze realizovat bez zásadního postižení umělecké stránky naší činnosti a také, že chci zaručit uměleckou i provozní kontinuitu a usliuji o to, aby změny byly vratné. Další vývoj a jednání tuto mojí premisu potvrzují. Ačkoli ještě zdaleka není o ničem rozhodnuto, tedy ani o procentu úspor, ani o případné rekonstrukci, jednáme od začátku pouze o variantě úvěr. Aktuálně o menším procentu, tedy o menším zatížením splátkami. Do konce roku 2012 ukončí pracovní poměr po uplynutí sjednané doby zhruba 160 pracovníků (ze 640).  Uvažujeme o tom, že některá místa už znovu nebudeme obsazovat.      

Jak je to s tou operou? Šíří se samé nejasné a nepotvrzené informace.
Opeře nehrozí nic jiného než to, co celému divadlu. Zřejmě budeme muset peníze na splátky úvěru uhradit ze svého. Jde o to, jak velké bude dohodnuté procento úspor a kde a jak si peníze vyšetříme. Ať to nahlížím z jakéhokoliv úhlu, nevidím důvod k výstupům některých operních kolegů, včetně až směšné personifikace problémů s přípravou rozpočtu mou osobou. Vypjaté emoce k tomuto samozřejmě prostředí patří, ale je třeba rozlišovat. Protestovat proti škrtům v oblasti kultury je určitě správné. Na druhé straně zneužít takových nálad k osobním cílům už tak hezké není.

S čím v NDB jste spokojen, s čím naopak ne?
Cením si výsledků, především uměleckých, všech souborů, počínaje loňským označením "Operní soubor roku" od kritičky Heleny Havlíkové a minimálně čtyř mezinárodních koprodukcí s významnými evropskými divadly. Dále je tu pro mne až neuvěřitelný kvalitativní posun baletního souboru. Těší mě i úspěchy činohry. Zejména program realizovaný v Redutě boduje od minulé sezóny u kritiků i na festivalech. Mahenka, zdá se, nechce zůstat pozadu. Její poslední premiéra Radúz a Mahulena v interpretaci Skutru sklidila žeň výlučně pozitivních kritik. Nic méně zůstávám při zemi - charakteristickou vlastností divadla je nestálost a každá premiéra je riskantní podnik    

Uvažujete o změnách na postech uměleckých šéfů ?
Neuvažuji. Vzhledem k tomu, že jsme vstoupili do páté společné sezóny, naordinoval jsem nám určitou sebereflexi i s ohledem na programy, se kterými jsme do divadla přišli. Měl jsem představu nějaké debaty ne téma co se povedlo, co nikoli a jak dál a od toho odvinout další kroky. Bohužel současné úsporné turbulence diskuzi odsouvají a to ještě ani nevíme jak budoucí chod divadla ovlivní.

Řídíte divadlo čtyři sezony. Co se v nich povedlo nejvíce, co bylo naopak slabší?
Aniž bych to přeceňoval, nominací a cen jsme získali nebývale. Mimořádného zahraničního uznání se dostalo festivalu Janáček Brno. Já ale patřím k lidem, kteří se více zabývají tím co se nedaří a podle principu, čím více a větších úkolů, tím více problémů; je toho dost. Marně si třeba lámu hlavu nad některými signály návštěvnosti. Že se názor diváků liší od názoru kritiků je známé, občas jsou divácké preference opravdu nevyzpytatelné. Nejsem příliš spokojen ani s propagací a komunikací hlavě s potencionálními skupinami diváků. Máme ambici i na větší počet diváků ze zahraničí.

S jakými výhledy se díváte na další roky?
Doufám, že se situace s rozpočtem brzy vyjasní. Provozní jistota, ať je jakákoli, je nezbytná pro koncipování uměleckého programu v delším horizontu. Takto se omezím na konstatování, že zřejmě pozitivní vývoj můžeme čekat od Janáčkova festivalu.