Divadelní horor
David Drábek mezi fetujícími důchodci a zombies
02.08.2011 08:30 Zápisník
Uprostřed letních prázdnin není od věci vzpomenout v našem zápisníku jeden ze silných divadelně-nedivadelních zážitků konce sezony. Na ostravském festivalu Dream Factory jsem počátkem června navštívil inscenaci Klicperova divadla Hradec Králové Noc oživlých mrtvol.
Uměleckého šéfa Klicperova divadla, dramatika a režiséra Davida Drábka, který je i autorem Noci oživlých mrtvol, je poslední dobou všude plno; nejen v souvislosti s jeho rozhlasovou hrou o Heleně Fibingerové Koule či čerstvou premiérou romantické komedie Jedlíci čokolády a souborným vydáním jeho posledních her Aby se Čechům ovary zachvěly. U některých médií, jež s Drábkem přinesla poslední dobou velké - a ne nevtipné - rozhovory, to vypadá, že zrovna vyvstala potřeba zvolat "ejhle, máme dramatika!". Proč teď, když Drábek píše dvacet let a úspěch má dobrých deset, zůstává záhadou. Přesto přiložíme do drábkománie jedno polínko - Noc oživlých mrtvol totiž stojí za zvláštní pozornost a o ostravském představení to platí dvojnásob.
Patřím k té menšině divadelní obce, která si myslí, že současných her a jejich autorů není málo a že se dokonce dost hrají – stačí se podívat do repertoáru libovolných divadel, i těch tzv. kamenných. Navíc patřím k té ještě menší menšině, která si myslí, že v zásadě původní české hry (protože se stejně píšou lepší v zahraničí) ani současné hry (protože všechno dobré už bylo dávno napsáno) a koneckonců vůbec žádné hry (divadlo, to je především světlo, zvuk, režie, herci a výprava, o slovo většinou moc nejde) až tolik nepotřebujeme. Proto svou pozornost obracím častěji k divadelním formám, které text nepoužívají buď vůbec, nebo málo nebo velmi netradičně; případně sahají k záměrně ne-divadelním předlohám. Od festivalu Za dveřmi je nultý bod, který nedávno v Praze proběhl, přes některé projevy Divadla Komedie po inscenace Jana Mikuláška, vycházející z nedramatických textů (Korespondence V+W, Europeana, Gottland).
On totiž David Drábek - pozor, pointa! - není vlastně dramatik. Jeho texty, ač formálně divadelní hry, jsou v podstatě nespoutanými scénáři k vlastním divokým jevištním feériím. Obvykle si totiž své hry sám režíruje a jen výjimečně se stane - příkladem budiž jeho zřejmě nejúspěšnější hra Akvabely - že se dočkají více inscenací v režiích dalších režisérů. Drábek má rád popkulturu, černý až morbidní humor, pokleslost, ale i patos a sentimentalitu. Má svůj, tak trochu dětský nebo pubertální svět, který rád zhmotňuje na jevišti. Jeho svrchovaně svobodné a půvabné Oživlé mrtvoly jsou do jisté míry demonstrací toho, co všechno si může dovolit a jak si roli uměleckého šéfa divadla umí užít.
Noc oživlých mrtvol začíná jako parodie nějaké obzvláště nechutné televizní show míchající prvky americké a české televizní kultury, aby se zvrhla v zombie horor se všemi pravidly. Právě tenhle prvek je zřejmě na celé inscenaci nejpozoruhodnější, protože zatímco na televizi - dokonce i na tu cizí - jsou čeští diváci zvyklí, zombie filmy u nás mají mnohem méně početnou fanouškovskou základnu, která navíc netráví většinu času v divadle.
Do hry, v níž mu oddaně slouží všichni vyhlášení klicperovští herci, pak bere Drábek všechno, co mu přijde pod ruku - a je to fascinující podívaná. Humor je někdy pokleslý tak jako to, co paroduje, jindy nečekaně rafinovaný: není pochyb, že tenhle počin nemá žádnou cílovou skupinu a pokaždé se pobaví hlavně autor: na každého se ale dostane. Některé postřehy z kritické kanonády proti všem (od důchodců, co berou drogy, po proruského prezidenta s homosexuálními sklony) jsou mimořádně efektní a solidně střižené, jiné balancují na hraně trapnosti nebo hůř: banality. Dramaturgicky se to nepodařilo úplně uhlídat a teprve druhá půlka je sevřená a šlape jako příslovečný stroj. Nefalšovaná zombie vyvražďovačka (zejména v industriální hale bývalé hornické koupelny ostravského dolu Hlubina uprostřed "artového" divadelního festivalu) má neobyčejně drtivou sílu; Noc oživlých mrtvol je ze všeho nejvíc vyjádřením svobodného ducha, který si nepotřebuje na nic hrát. Tak jako každá opravdu dobrá béčková podívaná. Buďme rádi, že se Drábek nestydí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.