Umění
Divadlo Na zábradlí slaví 60, chce provokovat i nutit přemýšlet
06.12.2018 17:35
Provokovat, znejišťovat a nutit diváka k přemýšlení je podle ředitele Divadla Na zábradlí Petra Štědroně úkolem divadla ve 21. století. Pokud divadlo supluje televizi, což podle něj některé české scény svou dramaturgií i způsobem hraní dělají, je to špatně. Člověk by měl chodit do divadla proto, aby získal autenticitu, blízkost živých lidí, utvářel si názor a odpovídal si na otázky, které na divadle zaznívají. "V tom si, myslím, pokračujeme v tradici třeba Jana Grosmanna," vyjádřil se Štědroň. Do divadla, které letos slaví 60 let od svého založení, přišel se svým týmem před pěti lety.
Divadlo Na zábradlí je přední scénou současných divadelních tendencí. Za 60 let existence v něm působily mnohé osobnosti jako Václav Havel, Jan Grossman, Evald Schorm nebo Petr Lébl. Od roku 2013 v divadle působí nové vedení, vedle Štědroně ho tvoří Dora Viceníková jako umělecká šéfka a kmenový režisér Jan Mikulášek. V sezoně 2014/15 získalo divadlo ceny ve všech kategoriích Cen divadelní kritiky, včetně prestižního ocenění Divadlo roku.
Srovnávat svou zatím pětiletou éru s předchozím vedením divadla Štědroň nechce. "Každé období je součástí mnoha dalších vlivů. Ale oproti našim předchůdcům jsme výrazně navýšili tržebnost, jsme zváni k hostování ze zahraničních divadel a festivalů, získáváme ceny kritiky. Ale rozhodně jsme neměli jednoduchou výchozí pozici." Z brněnského Divadla Reduta do Prahy přenesli osm inscenací. "Museli jsme rychle doplnit repertoár a dál jsme chtěli rozvíjet jednoznačnou estetiku a poetiku inscenování původně nedivadelních textů, hledat spíše témata než příběhy a objevovat nové možnosti divadelního vyjadřování," uvedl Štědroň.
Divadlo Na zábradlí vzniklo jako experimentální divadlo malých forem, této ideje se drží i současné vedení. "Děláme totéž, téměř každá naše inscenace je první provedení textu. Buď jde o text autorský, nebo se pouštíme do dramatizací textů, které zatím nebyly uvedeny na českém jevišti, jako třeba Dánská občanská válka, Mýcení, Cizinec."
Jako nejúspěšnější inscenaci během svého působení vnímá Korespondenci V+W v režii Jana Mikuláška, která bude mít 150. reprízu, a inscenaci Velvet Havel. Ta už měla stovku uvedení a před třemi lety získala zmíněné Ceny divadelní kritiky. V témže roce divadlo dostalo i Cenu Alfreda Radoka. Inscenace Mýcení letos získala Cenu Divadelních novin a za nejlepší inscenaci původního německojazyčného textu.
Štědroň je šéfdramaturgem Pražského divadelního festivalu německého jazyka a má velké zkušenosti z německojazyčných scén. "Tam je potřeba divadla, které něco artikuluje, mnohem větší, naprosto samozřejmá a v podstatě divadla formují společnost. A to se týká nejen největších měst, jako je Berlín, Vídeň či Mnichov, ale i regionálních scén. Divadlo je zkrátka fórum, které formuluje nějaký názor," popisuje svou zkušenost a možná i přání, jak by mohlo vypadat i české prostředí.
Německé divadelní prostředí, které má dlouhou a nepřerušovanou tradici, je podle něj živé a jasně artikuluje společenská a politická témata. Významná a přínosná je podle Štědroně kooperace velkých veřejných institucí s nezávislými divadly. "U nás, ale i v dalších zemích bývalého východního bloku, si velké scény vypěstovaly jakýsi podivný status muzeálního umění, které vyžaduje dokonce nějaký dress code. Vypadá to jako banalita, ale je to elitářský pohled na věc."
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.