Belgické pašije
Divadlo v Dlouhé uvede českou premiéru Slečny Jairové

Pražské Divadlo v Dlouhé uvede v pátek českou premiéru inscenace hry Slečna Jairová s Magdalenou Zimovou v titulní roli. Nastudovala ji režisérka Hana Burešová, nejbližší reprízy se uskuteční 7., 14. a 23. května.

Podle dramaturga Štěpána Otčenáška v Česku není belgický, francouzsky píšící dramatik Michel de Ghelderode příliš známý. A to i přes to, že z jeho díla, čítajícího přes osmdesát her, byla do češtiny přeložena čtvrtina. Řada z nich byla inscenována významnými režiséry počínaje Otomarem Krejčou přes Evu Tálskou, Josefa Janíka a Jana Schmida až k Peteru Scherhauferovi.

Otčenáškova hra Slečna Jairová nadchla už v polovině 90. let, kdy se seznámil s první verzí překladu Tomáše Kybala. "Nejde o běžný repertoárový kus, už jen spojení pašijí a karnevalu je dost nezvyklé, i když typicky ghelderodovské. Pašije byly jeho stálým a utkvělým tématem, zpracoval je v mnoha hrách a na mnoho způsobů. Jako lidové divadlo i jako skutečné, vážné drama, pro loutky i pro živé herce, v poloze vážné i groteskní. Někde zachovává základní pašijový příběh, jinde, jako právě tady, rozvíjí dílčí, vedlejší motiv. Zde je to epizodní novozákonní příběh o vzkříšení mrtvé dcery Jairovy," podotkl k inscenaci.

Děj hry je situován do Flander - možná jde o Bruggy - a rozvíjí se v několika časových rovinách. Je tu čas biblický, čas středověkých Flander a současnost. Minulost splývá se současností, realita s fantazií, posvátné s parodickým. Hra je zamyšlením nad smrtí a vzkříšením, bytím a nebytím. Průvodními znaky jsou vášeň, krutost a drsný, groteskní humor.

Podle Burešové klade autor řadu závažných otázek, přestože se vyjadřuje loutkovitě, směšně i přehnaně teatrálně. "Slečna Jairová je zároveň komedie, velmi dobře vystavěné divadlo, které má čtyři pěkně rozložená dějství, jež svou stavbou připomínají operu," dodala. Autorem scénické hudby byl její častý spolupracovník Vladimír Franz.