Dojemná story malého černouška

Kultura
3. 11. 2010 12:30
Taneční představení hojně využívá videprojekcí.
Taneční představení hojně využívá videprojekcí.

Moderní tanec mnohým připadá jen jako vyprázdněná umělecká onanie. Bohužel jsou i tituly, které jim dávají za pravdu. V divadle Ponec mělo premiéru sólo Jiřího Bartovance Aného.

Mladý tanečník a choreograf Jiří Bartovanec, působící zejména v Německu, má české, německé a africké předky.  Připravil autorské sólové představení Aného, v němž se právě rodinnou anamnézou inspiroval. Tedy údajně. Samotné vystoupení mnoho z jeho talentového pohybu neukázalo, párkrát přešel tam a zpátky, chvíli si hrál se sukénkou, pak zazněla Smetanova Vltava a do toho samozřejmě trochu videoprojekce, což je nástroj v současném pohybovém divadle prakticky nezbytný.

Půlhodinový kousek se dá vcelku snést, i když to mnohé neřekne - pokud divák zná pozadí, dokonce mu užití některých motivů přijde naprosto banální.A to bohužel divák znát může, neboť součástí večera byla - a to ještě před samotným představením! - projekce hodinového televizního dokumentu Africké kořeny - české tančení, který o Bartovancovi natočili Nenad Djapić a Pavla Frýdlová.

Jiří Bartovanec ovládá své tělo.Je vskutku neuvěřitelné, co je v České televizi roku 2010 ještě možné. Staticky natočený film, pohybující se někde mezi přepáleným patosem 13. komnaty a  pustou didaktičností školních výukových filmů, diváka nejprve konfrontuje s nehoráznou oslavou Bartovancova talentu, aby ho vzápětí uzemnil opakovanými historkami o dojetí rodičů nad tím, že se chudý chlapec z malého městečka dokonce dostal až do Prahy na taneční konzervatoř.

Ve fázi, kdy se film dostane ke skutečně zajímavým  věcem, totiž líčení krkolomných osudů tanečníkových černošských předků, už je vnímavost diváků přeslazeným cukrkandlem oslabena natolik, že to stěží ocení.

O to tristnější je, že Bartovance ve své choreografii nakonec tématu nijak nevyužil, a  když, tak jen k polopatistickým scénkám. Ve filmu vidíme, jak se poprvé a naposledy setká se svým dědem a zaboxují si spolu. Krátce na to děd zemřel. Na jevišti pak Bartovanec asi pět minut sólově boxuje před plátnem, na němž se promítá právě obličej dotyčného děda. A tak je to v Aného se vším.

Jiří Bartovanec : Aného. Divadlo Ponec, premiéra 1. a 2.listopadu 2010.
Africké kořeny - české tančení. Režie Nenad Djapić a Pavla Frýdlová. ČR 2010.  

Autor: Vojtěch VaryšFoto: Divadlo Ponec

Další čtení

ilustrační foto

Zemanovy trenýrky mají výročí. Nad Hradem zavlály před deseti lety

Kultura
18. 9. 2025

Luhačovice ožijí folklorem, přivítají festival dětských souborů Písní a tancem

Kultura
17. 9. 2025
Křest knihy Tomáše Malečka (vlevo) Už dlouho šlapu po světě – Životní příběh Jaroslava Uhlíře (vpravo).

V Divadle Járy Cimrmana pokřtili knihu k 80. narozeninám Jaroslava Uhlíře

Kultura
17. 9. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ