Historie hereckého rodu Hrušínských se začala psát v první polovině 19. století, kdy členové rodiny obráželi putovní štace po celých Čechách. Dlouhá desetiletí ale mohli diváci číst na plakátech jména Červíček nebo Budínský, pseudonym Hrušínský si zvolil teprve Rudolf Böhm, který se narodil 14. dubna 1897 v Dolní Liboci u Prahy a do hereckého rodu se přiženil. Herec, který prošel i Osvobozeným divadlem, tak založil slavnou dynastii Hrušínských.
Jejím asi nejslavnějším členem byl Rudolfův stejnojmenný syn, který přišel na svět 17. října 1920 v jihočeské Nové Včelnici, kde tehdy jeho rodiče hráli veselohru Svatba naší Helgy. Rudolf Hrušínský, dnes označovaný přídomkem starší, během své kariéry ztvárnil stovky rolí v divadle, před filmovou a televizní kamerou i v rozhlase. Od roku 1960 téměř 30 let členem Národního divadla, na jehož scéně vytvořil nejen své stěžejní divadelní role, ale také režíroval.
Prosadit se dokázal v jakémkoli žánru. Byl stejně uvěřitelný jako bezohledný Kopfrkingl ve Spalovači mrtvol, i v postavách spolehlivých kriminalistů i svérázných lidových postaviček s přirozeným smyslem pro humor. Jeho lázeňský Důra z Rozmarného léta zlidověl, nenapodobitelný je i jeho Švejk ve filmech Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím. Mezi jeho oblíbené herecké podoby patřili také svérázní lékaři ve snímcích Dým bramborové natě, Vesničko má středisková či Postřižiny.
Rudolf Hrušínský starší byl i člověkem, který dokázal stát za svým názorem. V roce 1968 například podepsal manifest Dva tisíce slov a když svůj podpis po okupaci odmítl odvolat, dostal se na index. Nesměl učit, hrát před kamerou a i příležitostí v divadle moc nedostával. Zákaz časem pominul a Hrušínský se po volbách v červnu 1990 stal poslancem. Po dvouletém působení ve Federálním shromáždění se přes podlomené zdravé vrátil k hraní, zemřel v dubnu 1994 krátce po natočení inscenace o Emilu Háchovi.
Začátkem 90. let už ale diváci dobře znali i Hrušínského syny, Rudolfa mladšího a Jana. První z nich si například zahrál po otcově boku v Postřižinách nebo Vesničce mé střediskové. Další Rudolfovou nezapomenutelnou rolí je manžel, který "neživí, tak nepřepíná" ze Zelenkových Knoflíkářů, který mu vynesl i nominaci na Českého lva. Dnes sedmdesátiletý vášnivý rybář (po otci) a někdejší dlouholetý člen Činoherního klubu také od roku 2005 hraje v nekonečném seriálu Ulice.
Hereckou štafetu převzal i jeho syn, jak jinak než Rudolf (nejmladší, narozen roce 1970), který už jako teenager hrál v Diskopříběhu a ačkoli tráví část života v cizině, na jevišti bývá i dnes. Jedenašedesátiletý Jan Hrušínský, který na sebe upozornil třeba v Dívce na koštěti nebo komediích Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze, pak v roce 2002 založil soukromou divadelní společnost, s níž od roku 2004 úspěšně provozuje pražské Divadlo Na Jezerce.
Navázal tak na rodinnou tradici, jejíž kořeny sahají až do první poloviny 19. století. Divadlu se jako herec a později principál věnoval již Hynek Mušek (1812 až 1894), otec Anny Muškové, která se provdala za Janova praděda Ondřeje Červíčka (1844 až 1928). Červíček, který jako malé dítě hrál v divadle provozovaném Josefem Kajetánem Tylem, získal v roce 1883 vlastní koncesi. Divadlo později převzal syn Václav, který po svatbě s Annou Budínskou používal i její příjmení Budínský.
Herectví se věnovali i další Václavovi sourozenci včetně Hermíny (1901 až 1989), manželka Rudolfa Böhma, který si jako první z rodu změnil příjmení na Hrušínský. Původně si chtěl říkat Otomar Otovalský, pak jej ale kolegové viděli při drobné krádeži hrušek a na dveře mu dali cedulku "Rudolf Hruškovský, dramatický umělec". Stačila malá změna a na světě bylo jméno, které nosí už čtvrtá herecká generace. Kromě Rudolfa nejmladšího se divadlu věnuje i jeho sestřenice Kristýna.
