HaDivadlo začalo zkoušet Burianovu agitku

Tento týden začal v brněnském HaDivadle  po dlouhých tahanicích
o autorská práva a hledání nového termínu režisér J. A. Pitínský znovu zkoušet kontroverzní drama Emila Františka Buriana Pařeniště. Uvedení hry, kterou mnozí dávají do souvislosti
s politickými procesy 50. let minulého století, původně zakázala dramatikova dcera Kateřina Burianová. Nakonec souhlas udělila a premiéra se uskuteční 14. února.

Původně měl Pitínský svou úpravu hry představit v září loňského roku. Text byl ze tří čtvrtin nazkoušen, když přišel zákaz Kateřiny Burianové. Důvody, proč uvedení Pařeniště brání, tehdy nechtěla rozvádět. "Nepřeju si, aby se ta hra hrála po republice, dokud budu živá," vyjádřila se v tisku. Po následných úspěšných jednáních s ní museli divadelníci najít nový termín, který by vyhovoval dramaturgickému plánu HaDivadla, vytíženému režisérovi Pitínskému i hostující herečce Heleně Čermákové ze zlínského divadla, na jejímž obsazení tvůrčí tým trval.

Burianovo Pařeniště bylo poprvé uvedeno na podzim 1950. Ačkoli je vnímáno jako komunistická agitka, největší Burianova úlitba režimu a účelová dobová propagace stalinistických procesů, provázela ho od premiéry kritika a po několika desítkách repríz byla hra podle teatrologa Bořivoje Srby na pokyn ústředního výboru KSČ stažena.

"Poté, co uběhlo 50 let, lze najít jiný klíč k výkladu. S aparátčíky a komunisty, které Burian oslavuje, nelze souhlasit. Naopak musíme souhlasit s tou paní, která je aparátčíky uvláčena k smrti," uvedl umělecký šéf HaDivadla Luboš Balák. Inscenace J. A. Pitínského ovšem může přinést i jiná překvapení a nové pohledy.

Divadelník a muzikant E. F. Burian, jenž žil v letech 1904 až 1959, patřil za první republiky k čelním představitelům levicové avantgardy a jeho tehdejší dílo je dodnes vysoce ceněno. Po druhé světové válce, kterou strávil v koncentračních a pracovních táborech, agitoval pro komunistickou stranu a získal vlivné posty v kulturní sféře. V 50. letech se stal jedním z nejhorlivějších zastánců nového zřízení a z ideálů nevystřízlivěl, ani když se dostával do ostrých konfliktů s komunistickou mocí.

Řada divadelních vědců se domnívá, že autora mohl k sepsání Pařeniště vést strach, aby se sám nestal obětí perzekuce. Před válkou organizoval petici proti stalinským procesům v Sovětském svazu a popravený Záviš Kalandra býval jeho souputníkem ve skupině levicových intelektuálů. Existují však i odlišné názory: syn E. F. Buriana Jan například říká, že "by bylo absurdní považovat EFB za zbabělce, když se tak bezhlavě pustil do kontroverzního tématu, o kterém musel vědět, že mu u tehdejší moci spíš ublíží než pomůže." Podle Luboše Baláka se ve hře a jejím osudu odrážejí i komplikované rodinné vztahy: v hlavní hrdince Burian nelichotivě zpodobnil svou druhou manželku, matku Kateřiny Burianové, kterou hrála paradoxně Burianova nová partnerka, jež se stala jeho třetí ženou. Tuto roli ztvární v inscenaci HaDivadla Čermáková, hlavní mužskou úlohu hraje Ján Sedal.

Foto: ČTK, HaDivadlo