Havel nechce uvést svou hru v Národním divadle

Václav Havel se vzdal uvedení své nové hry na scéně Národního divadla. Hra s názvem Odcházení tam měla mít premiéru v květnu příštího roku v režii Davida Radoka. Informaci přineslo dnešní Právo. Jitka Sloupová z agentury Aura-pont, která Havla zastupuje, potvrdila redakci TÝDEN.CZ, že v nadcházející sezóně se hra v programu první scény neobjeví. „Ještě je tam jistá otevřená možnost, že by se tu hra uvedla v jiné produkci, ovšem je to velmi nepravděpodobné," řekla Sloupová.

Zcela určitě Odcházení podle Sloupové v další sezóně neuvede ani „havlovská" scéna Divadlo na Zábradlí. „Jednání jsou uzavřena, dramaturgický plán divadla plný." Václav Havel však jedná s dalšími soubory, mimo jiné i s Divadlem na Vinohradech, kde má stále angažmá i Dagmar Havlová. Média v komentářích k ostře sledovaným přípravám nové hry slavného dramatika s jistou škodolibostí naznačovala, že za problémy stojí „přehnané nároky" autora a Dagmar Havlové. Minulou středu vyšel v Právu s Dagmar Havlovou rozhovor, kde oznámila, že z inscenace v Národním divadle odstupuje.

Teatrolog Vladimir Just v rozhovoru pro Týden uvedl, že sám měl dosud jako divák z Havla v ND vždy spíš rozpaky. "Nechápal jsem, proč sem vozit dávno vyhaslé celebrity typu Charlese Marowitze, když tu máme „havlovského" specialistu světové úrovně - Andreje Kroba. Také srážka Havla s Vladimírem Morávkem by mohla vykřesat překvapivou jiskru..."  Doplnil, že Davida Radoka, který měl hru režírovat v ND si nesmírně váží za jeho u nás takřka bezkonkurenční operní režie, ale jako činoherní tvůrce se zatím příliš neetabloval.

„Je-li jaký malér, pak jej rozhodně nezpůsobila hra samotná. Tím jsem si jist. Hra je výborná, podle mého soudu jeden z nejlepších Havlových opusů. Podobně jako je v Pokoušení předobrazem nového příběhu Goethův Faust, zde na půdorysu Krále Leara vznikl nový, ryze současný příběh. V něm bude samozřejmě bulvár - mimochodem jedno ze zásadních témat hry - hledat různé osobní analogie, ale ten příběh má, tak jako u Shakespeara i každého velkého dramatika, obecnou, nadčasovou platnost a přesah. Musím říci, že jsem dlouho, možná deset let, nečetl tak dobrý text," řekl Just s tím, že inscenátor by měl dokázat vytáhnout to podstatné, to jest to havlovské. „Aby z toho neudělal ani úmornou pseudofilozofickou nudu, ale ani - což je bohužel pravděpodobnější varianta - estrádní řachandu plnou televizních bavičů, kdy text je jen záminkou k hereckým exhibicím. K oběma účelům mohou posloužit desítky jiných textů, Havla je na to prostě škoda.

Ilustrační foto: Karel Šanda