Ředitel Národního divadla Moravskoslezského, režisér Luděk Golat, už nebude připravovat další inscenace. Členové souboru si stěžovali na průběh zkoušek opery z válečného Sarajava, zvláště v případě drastické scény zobrazující znásilnění. Premiéra opery Il soffio delle fate se má odehrát již tuto sobotu.
Podle člena opery Národního divadla Moravskoslezského Jaroslava Pavláska se Luděk Golat při zkoušení inscenace Il soffio delle fate choval jako režisér nepřiměřeně hrubě a vyžadoval po účinkujících výkony urážející jejich důstojnost. Jak Pavlásek řekl Rádiu Impuls, má k dispozici písemné svědectví celkem třinácti účinkujících: "Magistr Luděk Golat projevoval bossing, vyhrožoval propouštěním z práce a oslovoval přítomné účinkující neuvěřitelně sprostými výrazy. Při režírování opery Il soffio toto jednání dosáhlo neúnosné míry," zní text prohlášení.
Náměstek primátora Ostravy Lubomír Pospíšil uvedl, že se s ředitelem Golatem dohodl na ukončení jeho režisérské činnosti pro tuto a příští sezónu. Luděk Golat si také od příštího týdne bere dovolenou; ještě předtím se má podle Pospíšila souboru omluvit. Primátorův náměstek také uvedl, že celou situaci nechá prověřit profesionální firmou na interpersonální vztahy.
"Snažil jsem se je hecovat"
Režisér Luděk Golat přiznává užití drsnějších výrazů, překročení únosných mezí však rozhodně odmítá. "Určitě je pravda, že jsem někdy křičel, už proto, že nepoužívám mikrofon, a je někdy potřeba zastavit zkoušení," řekl režisér on-line deníku TÝDEN.CZ. "Je možné, že jsem na někoho křičel, že je č***k, a vím i na koho, protože když na scéně někdo střílí, ale ne tam, kde má, tak bohužel jsem se takové impulzivní reakci neuměl ubránit."
Hlavní problém podle Golata nastal při zkoušení scény znásilnění. "Ve třetím obraze se objevují četníci a dívka; velitel četníků se rozčílí, když jeden z vojáků hraje na flétnu a jemu to připomene jeho bratra, flétnistu a pacifistu. Velitel ze vzteku dává tu dívčinu v plen svým spolubojovníkům. A právě při zkoušení téhle scény jsem myslím ne úplně odhadnul, co můžu chtít po pánech ze sboru, alespoň některých," uznává režisér.
Il soffio delle fate („Dech víl")
Libreto vychází z románu Angela Cannavacciuola, který krátce po skončení bojů strávil šest měsíců v Sarajevu. Sarajevský symfonický orchestr během války pokračoval ve své činnosti, za niž nedostával stálý plat. Jeho členové se snažili prostřednictvím hudby udržovat v srdcích těžce zkoušených obyvatel města jiskřičku naděje.
Velká část válečných obětí se stávala terčem ostřelovačů. Když se nad řekou zvedla mlha, ostřelovači nemohli „pracovat". Mlha byla místními nazvána „dechem víl", které dobrotivě ochraňovaly obyvatelstvo. Jazyk libreta je téměř žurnalistický, prozaický, ale se silným poetickým nábojem a esoterickými prvky. Opera NDM nastudovala světovou premiéru v koprodukci s Theater Vorpommern (Německo). Pramen: NDM |
"Všem jsem ale předem říkal, že v tom nemusejí být. Při jedné zkoušce, když se to moc nedařilo, jsem se pak snažil hecovat ty, co v tom byli, že si mají představit, jak vypadá šikana na vojně," dodává Golat. "Říkal jsem potom panu Pavláskovi i to, že s ním souhlasím, že je to hnus - a to samozřejmě je, když nějací vojáci znásilňují dívku. Proto to tam ten autor napsal, aby se takové věci nestávaly. Aby mohla být na konci katarze, tak se i takovéto věci musejí nějak vyjádřit."
V inkriminované scéně paradoxně není přítomna nahota, na rozdíl třeba od inscenace Fausta, kterou Golat rovněž režíroval. I to vzbudilo některé nevraživé reakce a podle Golata měli možná i nyní sboristé přehnané obavy z toho, co po nich bude chtít.
"Ve Faustovi je to inspirované Goyovým obrazem Valpuržina noc a má to svůj jasný význam," vysvětluje režisér. "Tady ale žádná nahota není. Když užívám nahoty, je to spíše o nějakém krásnu a poetice, o tom se v případě téhle scény nedá mluvit."
Ve světě se v opeře mučí i masturbuje
Drsné způsoby některých režisérů vůči hercům nejsou ve světě divadla ani filmu nijak neobvyklé. Ničím novým není ani využívání nahoty či šokujících výjevů v operních inscenacích, zpravidla se tak ale zatím dělo spíše za hranicemi České republiky. V minulosti vzbudilo pozornost například nastudování Mozartovy opery Únos ze Serailu v berlínské Komické opeře. Katalánský režisér Calixto Bieito použil jako výrazové prostředky nejen nahotu, ale také masturbaci, naturalisticky pojaté znásilňování a týrání i močení na pódiu. Podobně provokativně si tentýž režisér počínal při inscenování Dona Giovanniho v anglické Národní opeře.
V berlínské Komické opeře se pokusil šokovat publikum také režisér Barrie Kosky, který použil při inscenaci opery Ifigenie v Tauridě postupy převzaté ze záběrů týraných zajatců z války v Iráku. K sexuálně podbarvené agresi se v této inscenaci přidávají i téměř nazí staří lidé.
České prostředí zatím na takto drsné postupy není zvyklé. Nevoli mezi některými pěvci údajně budilo i úsměvné Nagano. Známý je také případ pěvkyně Evy Urbanové, která neunesla bučení po premiéře Dalibora v netradičním nastudování J. A. Pitínského a odmítla vystupovat v reprízách.
Foto: NDM - Vojtěch Bartek
