Rozhovor
Herec Kaňkovský: (Ne)stačí být jinej

Kvůli své tváři Filip Kaňkovský v dětství zostra pocítil, co je to šikana. Svůj handicap však nyní tento talentovaný herec zúročuje. Hraje ostošest. Ve filmu, v divadle, v televizi, ale také ve své kapele - jako kluk měl být klavíristou. Aby to tempo zvládl, spí osm hodin denně. Ale s otevřenýma očima.

V kriminálce První oddělení jste hrál zprostředkovatele vraždy, v připravovaném seriálu Policie Modrava si zase střihnete kluka obviněného z různých deliktů. Zahrál jste si vůbec někdy nějakou romantickou roli? Klaďase, milovníka?

Asi ne. Ale jsem rád. Na těch klaďákách toho není moc co hrát. Ale je fakt, že čekám, až si budu moct zahrát někoho normálního, běžnýho chlápka, bez úchylek a odchylek. Ti grázlové, podivíni, úchyláci mě sice baví, ale je to dost náročný i na psychiku. Nejsem technický herec, musím si to prožít přes sebe, takže si to nosím domů. A Kristýna (Leichtová, herečka, Filipova partnerka, pozn. red.) mě za to nenávidí. Sice jsem se naučil vystupovat z role, to je základ herecké hygieny, ale i tak to žiju a bolí mě to, když hraju něco perverzního a zlýho.

Kristýnu jste dokonce znásilňoval...

To dělám pravidelně! Vážně. Je to představení Naše třída, které ještě pořád hrajeme v Divadle Komedie. Ale to největší monstrum, jaký jsem donedávna hrál, bylo v Disku v adaptaci Schillerových Loupežníků. To byla obluda. Zamindrákovaný psychopat, šílenec. Ale to zlo v něm mělo taky svůj důvod, byla to vnitřní bolest. Zlo podle mě v podstatě neexistuje, jsou to jen příležitosti a okolnosti, který k tomu lidi navedou, nikdo se přece ráno nevzbudí: "Dnes budu dělat zlo." Většinou to začíná v dětství, už v prenatálním období, ne?

Co vaše dětství?

Žádná přehnaná idylka, ale v podstatě dobrý. Obdivuju naše, kteří jsou dodnes spolu. Dost svérázným způsobem, ale jsou. Když kolem vidím tu spoustu kamarádů z rozvedených rodin, tak cítím u sílu v tom, že to přestáli... A mé dětství. Dětství s klavírem. Klavír, zpěv, klavír. Jen občas jsem si čistil mozek malováním. Když vzpomínám na ty roky, jakoby to byl jinej kluk.

* Jak se z klavíristy stal herec?

* Kdy zažil nějhorší šikanu?

* Co "má s očima"?

* K čemu je mu kosmetická vada očí dobrá?

* Proč nosil v jedné době holou hlavu?

Celý rozhovor s hercem a muzikantem Filipem Kaňkovským si můžete přečíst v pondělním vydání časopisu Týden.