Ušlechtilým zjevem, kultivovaným chováním a účastí na kvalitních projektech si Martin Huba vysloužil přezdívku Aristokrat divadla. Též režisér a vysokoškolský profesor je jedním z nejoblíbenějších slovenských herců v Čechách. A často tu pracovně pobývá. V pondělí oslaví pětasedmdesátiny.
"Aristokrat podle mě znamená, že je na sebe člověk přísný. Že včas vstává, nechodí pozdě na schůzky, a když se opije, neukazuje se na veřejnosti. Zkrátka má určitou sebedisciplínu," vyjadřuje se sám ke své přezdívce.
Nedávno se Huba podruhé převtělil do postavy T. G. Masaryka v chystaném snímku Hovory s TGM: "Chci ukázat tuhle zidealizovanou postavu v celé své šíři, Masaryk byl člověk mnoha rozporů," řekl k tomu. Poprvé byl Masarykem v epizodě Veliké bourání z historického cyklu režiséra Roberta Sedláčka České století.
K ČR má Huba intenzivní vztah už od dětství: "Moje tchyně byla Češka od Rokycan a manželka je od narození každoroční prázdninová obyvatelka Prahy. Moje maminka zase roky zpívala v Praze jako přední sopranistka Národního divadla, takže já ve čtyřech letech znal cestu od Národního divadla po Karlův most," prozradil v rozhovoru.
Divadelníka, který svého času vedl činohru Slovenského národního divadla (SND), zlákala i divadelní režie. Režíroval v činohře i opeře SND a také v rámci Letních Shakespearovských slavností v Praze Krále Leara.
Rovněž vyučuje herectví a na řadě slovenských i českých scén hostuje již od přelomu tisíciletí. V roce 2008 například inscenoval v Národním divadle v Praze Verdiho Falstaffa.
A český film mu poskytuje více příležitostí, než slovenský. Objevil se v Kachyňově snímku Fany (1995) či dramatu Bohdana Slámy Štěstí (2005). Za roli vrchního Skřivánka v Menzelově filmu Obsluhoval jsem anglického krále (2006) získal Českého lva za mužský herecký výkon ve vedlejší roli. A Filip Renč mu předloni svěřil roli otce Lídy Baarové ve stejnojmenném životopisném snímku o ní.
Pozoruhodně rozporuplná byla i Hubova postava nacisty Kepkeho z Hřebejkova filmu Musíme si pomáhat (2000), který se probojoval až k nominaci na Oscara. "Také 3 sezóny v pekle nebo Kawasakiho růže mi nabídly hodně zajímavé postavy," říká k tomu sám.
Nominován na Cenu Thálie
K herectví měl Huba blízko už od dětství. Otec Mikuláš je známý slovenský herec a maminka Mária - rodným jménem Kišňová - byla známou operní sólistkou. Pod vlivem prarodičů si mladý Martin přesto nějaký čas pohrával s myšlenkou stát se geologem.
Nakonec ale v roce 1964 absolvoval herectví na bratislavské VŠMU, působil v košickém divadle, poté v Divadle poezie a také v Divadle na korze, odkud přešel na Novou scénu Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde setrval dvě desítky let.
V roce 2003 získal Cenu Alfréda Radoka za roli Bruscona ve hře Divadelník uvedenou v Divadle Na zábradlí. Dvakrát byl také nominován na Cenu Thálie.
"Celé herecké dobrodružství spočívá právě v tom, že v pozitivních hrdinech hledáte něco negativního a v těch negativních něco lidského," tvrdí Huba, jež svůj volný čas tráví v kruhu nejbližších, s manželkou Dagmar, dvěma dcerami a s vnoučaty.
A svůj úspěch vnímá Huba s pokorou: "Od úspěchu i neúspěchu vás vždycky dělí milimetr. Kolikrát jen trenýrkami zavadíte o laťku, shodíte ji, a jste absolutně neznámý. Jindy větřík foukne přejícně a jste světový šampion." Vloni odhalil svou pamětní desku na bratislavském chodníku slávy.
