V prostorách někdejší tělocvičny v pražské Zelené ulici se před čtvrtstoletím začala psát historie Dejvického divadla, které je dnes jednou z nejúspěšnějších pražských scén. Za tu dobu vyneslo na vrchol popularity jména jako Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Hynek Čermák nebo Martha Issová, a svoji produkci díky Petrovi Zelenkovi zdatně propojilo i se světem filmu, později i televize. Sehnat vstupenky do DD je téměř nemožné a fronty na ně připomínají časy minulé.
"Málokdo ví, že svět herců je kastován podobně jako společnost v Indii: poslední kastou jsou herci z oblastních divadel, střední třídou jsou herci ze všech pražských divadel včetně Národního, pak dlouho nic a bráhmani hereckého světa jsou herci z Dejvic," píše herečka Marie Doležalová v knize Kafe a cigárko a její slova vystihují výlučnost této scény.
V divadle se vystřídaly dva umělecké soubory. První v čele s režisérem Janem Bornou tu 14. října 1992 uvedl komedii Matěje Kopeckého Johanes doktor Faust, která vznikla jako školní inscenace studentů katedry alternativního a loutkového divadla pražské Divadelní fakulty AMU. O rok později se Borna stal uměleckým šéfem divadla, které získalo i status profesionální scény.
K osobnostem první éry patřil i Jan Antonín Pitínský, jehož inscenace Sestra Úzkost získala v roce 1995 Radokovu cenu jako inscenace roku a DD se stalo poprvé divadlem roku. Soubor Jana Borny přešel v září 1996 do nově vzniklého Divadla v Dlouhé.
A jeviště DD obsadil režisér Miroslav Krobot se svými studenty: "Přál jsem si vytvořit místo, kam se nebude divák chodit jen pobavit, ale hlavně nasát atmosféru, kam přijde za určitým způsobem myšlení," popsal svou tehdejší motivaci.
Původní sestavu, ze které jsou doposud v angažmá herečky Klára Melíšková, Jana Holcová a Zdeňka Žádníková, časem doplnil generací tehdejších třicátníků, kam kromě Ivana Trojana patřili i Martin Myšička, David Novotný a Igor Chmela. Později přibyly o něco mladší osobnosti jako Jaroslav Plesl, Táňa Vilhelmová, Martha Issová a Václav Neužil. A ansámbl "zlaté," tedy Krobotovy éry Dejvického divadla byl pohromadě.
Pro mnohé jeho členy byl jako druhá rodina: "Po představení vysedáváme v klubu, to napětí a propojení se spoluhráči je tak silné, že nelze jít domů. Probíráme divadlo nebo kecáme o blbostech, ale je to potřeba, aby se v nás odehrané představení rozložilo," řekl Plesl v jednom rozhovoru. V roce 2010 posílil pánskou část souboru Hynek Čermák a o pět let později Veronika Khek Kubařová.
Krobot vtiskl scéně její pověstnou poetiku, typickou nadsázkou, černým humorem a absurditou: "Krobot po nás chtěl jiný, daleko civilnější způsob hraní, jenž se mnohem víc blížil filmovému herectví," vzpomíná Trojan.
V repertoáru DD převažuje současná dramatika, jak zahraniční, tak domácí, zároveň tu mají pevné místo i adaptace děl světové literární tvorby (Oblomov podle Gončarova, Bratři Karamazovi nebo Idiot podle Dostojevského, Spříznění volbou podle Goetha a další) a také klasické hry - Shakespearův Hamlet a Večer tříkrálový, Gogolův Revizor, Čechovovy Tři sestry a Racek a další.
Poetika "Dejvic" se prosadila i ve filmu, díky scenáristovi a režisérovi Zelenkovi. Ten podle inscenací DD natočil dva filmy, Příběhy obyčejného šílenství a Karamazovi. Prvně jmenovaný snímek přinesl Českého lva za vedlejší mužskou roli na plátně debutujícímu Miroslavu Krobotovi.
A ten v roce 2014 natočil sám svůj filmový režijní debut Díra u Hanušovic, kde do rolí obsadil většinu herců ze souboru DD. Tři z nich - Trojan, Krobotová a Plesl - za své výkony získali Českého lva.
O rok dříve vznikl podle scénáře Krobota, Petra Kolečka a Jana Prušinovského komediální seriál České televize Čtvrtá hvězda, v němž hráli všichni členové a zaměstnanci divadla.
Na konci divadelní sezony 2013/14 odešel Krobot z pozice uměleckého šéfa a vystřídal ho Michal Vajdička, a toho zas letos na začátku roku Martin Myšička. Vloni z angažmá odešel David Novotný.
