Divadelní adaptace
Hru ukrajinské nobelistky zdramatizuje soubor Spitfire Company
17.07.2017 10:02
Divadelní adaptaci knihy Doba z druhé ruky ukrajinské spisovatelky Světlany Alexijevičové uvede v září v Praze soubor Spitfire Company. Za knihu s podtitulem Konec rudého člověka dostala autorka v roce 2015 Nobelovu cenu. Prostřednictvím desítek rozhovorů s pamětníky v ní nabízí alternativní podobu novodobé historie bývalého Sovětského svazu tak, jak ji vidí obyčejní lidé. Uvedením inscenace 12. a 13. září v prostoru Jatka 78 soubor Spitfire Company oslaví deset let své existence, sdělila za skupinu Eliška Míkovcová.
"V našem pojetí se kniha Doba z druhé ruky promění v divadelní symfonii z okrajů a záhybů současnosti, blízké minulosti i ohrožené budoucnosti. Neexistuje v ní jeden určující příběh, ale nespočet intimních mikropříběhů, které tvoří dějiny naší každodennosti," popisuje umělecký šéf Spitfire Company Petr Boháč.
Projekt Konec --- člověka. Doba z druhé ruky bude dosud největším počinem souboru. Na jevišti se u příležitosti výročí setkají současní i bývalí členové skupiny. Hudbu zkomponoval skladatel a dirigent Jan Kučera a masky navrhla sochařka Paulina Skavova.
Představení naváže na projekt Procesy 10/48/7830, který Spitfire Company uvedla v roce 2012. Tématem byl vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou a jevištěm se stala soudní síň Vrchního soudu v Praze, kde byla Horáková v 50. letech odsouzena k smrti. Za tento počin obdržel Petr Boháč cenu Osobnost roku festivalu příští vlna/next wave.
Kniha, za kterou Alexijevičová obdržela Nobelovu cenu, otevírá lidské příběhy a emoce - hněv, frustraci, lásku, zpověď, pravdu, naději, krásu, beznaděj, víru v oběť. Je mnohohlasým dílem, v němž se mísí zaznamenané rozhovory, televizní a rozhlasové klipy či útržky novin. Vše dohromady tvoří ucelené svědectví doby - života v Sovětském svazu, ze kterého vzešly v historickém průlomu 90. let základy současného Ruska.
Světlana Alexijevičová se narodila v roce 1948 v ukrajinském městě Stanislav. Její otec byl Bělorus a sloužil tam v Rudé armádě. Matka byla Ukrajinka. Rodina ale později žila v Bělorusku.
Po ukončení studií se věnovala žurnalistice. Jako novinářka se s odhodláním a odvahou pouštěla do reportáží, které se snažily nevytěsňovat nedávnou minulost. Dramatické události, jako byla druhá světová válka, pád Sovětského svazu či katastrofa v Černobylu, popisovala s tím, že dějiny nemají být zapomenuty. Před třemi lety svou tvorbu představila v Praze na Festivalu spisovatelů.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.