Romantika jinak
Já na Máchu, Mácha na mě
05.04.2011 08:30 Zápisník
Karel Hynek Mácha už je dávno vším, co si přejeme: velkým národním básníkem, postavou z učebnice, patronem romantiky, té sentimentální i té podvratné, symbolem vzdoru i mramorovou sochou. K 200. výročí jeho narození se loni událo leccos: vznikla i nenápadná inscenace Petra Štindla Karel_Hynek_Macha.Rip na Nové scéně. Hraje se ještě 26. dubna 2011. Dnes o tom, proč si ji nenechat ujít.
Divadelní projekt nepředstavuje životopisné pásmo ani didaktickou recitaci Máchových veršů. Je autorskou koláží, která se věnuje především máchovské recepci: tomu, jak Máchu vnímáme a jak ho čteme, co si pod ním představujeme. Na jevišti se komíhají veskrze dnešní postavy: Mácha je afektovaný mladík s videokamerou, který holduje turismu a vzhledově se vztahuje k emostylu (to mimochodem úplně nesedí, protože bychom nejen těžko hledali souvislost mezi emo a Máchovou poezií, ale také bychom těžko hledali souvislost mezi emo vzhledem a značně neemo chováním našeho hrdiny). Řekněme tedy spíš, že Mácha je na Nové scéně senzitivní a energický mladík, který hodně řeší lásku a poezii. A dbá na výstřední zevnějšek.
Protože, jak známo nejen od Morrise Zappa, každé dekódování je nové zakódování, není od věci se zeptat, jestli vnímání Máchy jako (novo)romantického hrdiny, jako někoho, kdo by měl blízko k (dnešním) mladým lidem (což nevidíme prvně v této inscenaci, naopak jde o trend současné máchovské prezentace), není absurdní, jestli (školský) mýtus nudného páprdy z učebnice literatury není nahrazen jen jiným mýtem, respektive jestli nejsou oba mýty stejně mimo.
To jsou asociace, které může meditace o Máchovi vyvolat. Útržky z korespondence, slavných deníků (které se jednou za rok vytáhnou v nějaké televizní reportáži, aby se ukázalo, že ten slavný básník byl taky tak trochu prasák), nezbytných veršů z Máje (osvěžující je i hra s německou variací), ale také citace jak z dobových, tak mnohem pozdějších kritických ohlasů vytvářejí působivou koláž. Je to štiplavé, ironické a energické, mnohdy i překvapivé. Je na co se koukat, čím se pobavit a o čem přemýšlet. Vše dokresluje vynikající nervní hudba Marka Ivanoviče v živém podání saxofonového kvarteta Bohemia. Mácha se v okouzlujícím podání Jana Hofmana stává ve Štindlově inscenaci ne úplně sympatickou, ale prostě zajímavou postavou. A nemusíme řešit, nakolik má něco společného s "autentickým" Máchou, protože celá féerie si pohrává s představou, že toho autentického Máchu stejně už těžko můžeme poznat, a tak si ho vždy - jako každá doba a každý čtenář - přetváříme k obrazu svému.
Nová scéna: Karel_Hynek_Macha.Rip. Režie Petr Štindl, premiéra 15. září 2010, psáno z reprízy 30. března 2011. Příští uvedení 26. dubna.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.