Jak moderně zlikvidovat lidstvo. Lekce v Dejvickém divadle

Poslední premiérou sezóny 08/09 v Dejvickém divadle se stala hra současného britského dramatika Joea Penhalla Krajina se zbraní. Komorní drama o čtyřech hercích je filozofickou esejí na téma Braň se zabíjením. Inscenace je zároveň režijním debutem kmenového herce divadla Martina Myšičky.

Renomovaný dramatik Joe Penhall řeší v Krajině se zbraní morální dilema géniů. Mladý britský vědec Ned vymyslí revoluční naváděcí systém - houf malých létajících disků bez živé posádky, které nejsou řízeny přes satelit, ale komunikují pouze mezi sebou. Tito tzv. trubci mohou vniknout kamkoli, vystopovat jakýkoli úkryt nepřítele (jeskyně, bunkry, podzemní chodby) a zneškodnit vše s přesností, které nemůže konkurovat žádná raketa ani bomba.

Západní mocnosti zavětří. Kýžená zbraň. Žádné ztráty na nevinných civilistech. A co teprve upevnění sfér vlivu v politicky strategických oblastech. A kupčení. A mytí rukou. Západní civilizace budou jen bránit „své" lidi před teroristy, islámem, Severokorejci, Ruskem a Čínou. Nedovi trubci dají vzniknout zcela novému paradigmatu války, jak ve hře několikrát zazní.

Boj začíná u vlastního svědomí

Režisér Martin Myšička se soustředil na jemnou a precizní psychologickou kresbu postav. Minimalistická scéna se stolem a židlemi v moderním designu ji pak skvěle doplňuje. Nedovu vysoko umístěnému a chladně prvotřídnímu bytu dominuje obrovské okno s výhledem na celé město. Tam je pánem, mozkem, Bohem.

Okno má však i další symbolickou rovinu. Režisér Myšička na něj střídavě projektuje Nedovo vlastní svědomí i myšlenky nad vynálezem vůbec. Hejno pohyblivých teček se zde skládá do obrazců, zaměřuje cíl, znepokojuje, hrozí. Matematicky přesná a smrtonosná povaha vynálezu je znázorněna obrazem a neméně působivě i hudební kulisou, za níž stojí uskupení MIDI LIDI.

Mistři nátlaku

Do přízračné atmosféry se smyslem pro detail (hračky, které nečekaně „ožívají") výborně zapadá i Myšičkovo herecké vedení. Co postava, to vnitřní svár. Úspěšný vynálezce Ned (Pavel Gajdoš) je v neustálém sourozeneckém konfliktu s méně úspěšným zubařem Danem (Jaroslav Plesl), obchodní ředitelka letecké továrny v podání Simony Babčákové potřebuje získat vynálezcův podpis smlouvy na revoluční projekt stůj co stůj, k čemuž ji pomáhá i agent tajné služby ztvárněný Ivanem Trojanem.

Jednání postav jsou rozporuplná, morální stanoviska nejednoznačná a vše se děje pod komisními úsměvy, tichými výhrůžkami a napjatým, byť umně skrytým přemýšlením. Každý jde za svým cílem, každý je profesionál ve svém oboru, každý má pokyny shora nebo „shora" a každý se snaží ospravedlnit své konání nejalibističtějším úslovím moderní doby - dělat jen svou práci. Ať pro rodinu, vlast, peníze či vlastní uspokojení. Klíčovým prvkem, který všechny protagonisty spojuje a vytváří trvalé napětí, je psychologický nátlak. Tu jemný, tu silnější. A vzhledem k tomu, že ohnisko hry leží v propracovaných dialozích, divák je také podroben nátlaku, a to na vlastní pozornost.

Relativita, náš osud

Hra Krajina se zbraní není příliš optimistická, spíše naopak. Její autor se pídí po etickém jednání inteligentních lidí a zjišťuje, že jsou všehoschopní (pro blaho své a svých bližních). Pídí se po významu pokroku v chemii, matematice, fyzice, počítaje zástupy mrtvých, kteří se s daným pokrokem setkali tváří v tvář ve všech válkách, které byly, jsou a ještě i budou.

Svět je zcela propojen, ale o spojení nemůže být ani řeči. Už samotná váha informace je rozporuplná a nepatrná změna úhlu pohledu obratem změní pravdu v lež.

Divák, který má rád jednoznačné otázky a nejednoznačné odpovědi, Myšičkovu inscenaci jen tak nezapomene.

Dejvické divadlo - Joe Penhall: Krajina se zbraní. Režie: Martin Myšička. Scéna a kostýmy: Dáda Němeček. Hrají: Pavel Gajdoš, Jaroslav Plesl, Simona Babčáková a Ivan Trojan. Premiéra 16. května 2009.

Foto: Dejvické divadlo - Hynek Glos