Herec a režisér
Jan Kačer: Život v osmdesáti je sladší
01.10.2016 06:52
Jan Kačer, divadelní mág a herecká hvězda nové vlny českého filmu, je člověkem mnoha životních, divadelních i filmových rolí. Vážný, přemýšlivý a podle svých slov i přísný a částečně asketický režisér je už víc jak půlstoletí nedílnou součástí českého kulturního života, který obohacuje četnými aktivitami. V pondělí oslaví osmdesátiny.
Největší uznání si patrně získal jako režisér, ale největší popularitu mu vynesly herecké role. Divákům utkvěl v paměti jeho fanatický rytíř Armin von Heide ve Vláčilově Údolí včel či slavný tajný agent W4C. V 60. letech se objevoval ve filmech Evalda Schorma (Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna, Den sedmý, osmá noc).
Celkem si Kačer zahrál v dobré padesátce snímků či seriálů, nejznámější je Jana Eyrová, Smrt si říká Engelchen, Flirt se slečnou Stříbrnou, Svědek umírajícího času, Člověk proti zkáze, z novějších pak Bolero či Výchova dívek v Čechách.
Touha aktivně se podílet na životě společnosti jej přivedla do světa politiky i k aktivní charitativní činnosti. Od roku 1995 desetiletí stál v čele Nadace Charty 77, která poskytuje pomoc handicapovaným lidem.
Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem Sokrate, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně) a několik televizních filmů (Jsem nebe, Město mé naděje).
A byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.
Jan Kačer se narodil 3. října 1936 v Holicích. Jeho otec byl obchodník židovského původu a poté, co nacistické Německo obsadilo Sudety, si vzal život. Tím své syny, tehdy dvouletého Jana a o deset let staršího bratra, zřejmě zachránil před deportací do koncentračních táborů a téměř jistou smrtí.
Cesta mladého Jana vedla nejprve do Bechyně, kde vystudoval keramickou školu, poté na pražskou DAMU, obor režie. Již během studia působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kam po dokončení školy se skupinou svých spolužáků přesídlil. Místní divadlo se mu podařilo výrazně oživit.
V roce 1965 pak stál u zrodu jedné z nejslavnějších pražských divadelních scén, Činoherního klubu, kde si v následujících letech udělal jméno především inscenacemi ruské klasiky. Letos v únoru se sem po letech vrátil s premiérou inscenace Svatba pozdního léta, kterou sám napsal i režíruje.
V polovině 70. let byl poslán do "vyhnanství" zpět do Ostravy, paradoxně však směl hostovat v zahraničí. Deset dlouhých let odloučení od rodiny nesl těžce.
V roce 1986 se do metropole vrátil, tentokrát na prkna Divadla na Vinohradech. V roce 1990 přešel do činohry Národního divadla. Sedm let zde režíroval nové inscenace, nyní je již pouze členem hereckého souboru.
O svém životě napsal Jan Kačer již tři autobiografie, Jedu k mámě, Mírnou oklikou a K přátelům. A chystá se psát dále.
S manželkou Ninou Divíškovou, rovněž známou herečkou, se seznámil na studiích. Jsou spolu přes půl století a vychovali tři dcery.
"V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlejch úmyslů, a najednou máte ten život jakoby sladkej. Najednou vidíte svět jinak, než jste ho viděli ve třiceti," míní Kačer, který je také držitelem Medaile za zásluhy za vynikající umělecké výsledky.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.