<span>Kdo krade čas?</span> Uhrančivý příběh děvčátka Momo v Dlouhé

Kultura
6. 6. 2009 15:09
Světelné a zvukové efekty hrají v Havelkově inscenaci zásadní roli.
Světelné a zvukové efekty hrají v Havelkově inscenaci zásadní roli.

Světelné a zvukové efekty hrají v Havelkově inscenaci zásadní roli.Divadlo v Dlouhé se již blýsklo zdařilými jevištními realizacemi textů Terryho Pratchetta. Nyní sáhlo po dalším věhlasném autoru fantazijního světa Michaelu Endeovi. A nová hra Momo a zloději času je opět coby adaptace literárního díla mimořádná.

Třebaže jde nepochybně o hru směřovanou na dětskou část publika (nová hra navíc otevřela i zakončuje červnový 11. ročník festivalu Dítě v Dlouhé), inscenace pracuje s jevištními nápady, které mnohdy odkazují přímo na svět dospělých. Mladý talentovaný divadelník Jiří Havelka tak vytvořil inscenaci co nejblíže duchu knižní předlohy. A bezděky tím následoval spisovatelova vlastní slova, že jeho dílo je určeno pro děti od 8 do 80 let.

Hrozivě elegantní zloději času 

Divadelní příběh bezelstné dívky Momo, která se zčistajasna objeví v jednom malém městečku a spojí svůj osud s osudy domorodců, zůstává především pohádkou. Hravou, barevnou, veselou, s přesně vymezenou podstatou Dobra a Zla. Napomáhá tomu jednak vysoká herecká stylizace postav holiče, metaře, hostinského atd., jednak i kostýmy s pestrými vzory a malovaná scéna.

Svět, kam přichází dívka Momo.Světelné a zvukové efekty hrají v Havelkově inscenaci vůbec prvořadou roli. Okna nad náměstím mění barvy dle emocionálního náboje příběhu, dům mistra Hóry, vládce času je vyplněn a podsvícen různými druhy hodin s rafijemi, den střídá noc s bezpočtem hvězd na nebi, šedí agenti znepokojivě bloumají městem se stíny v patách a do kuželů světel se vznáší dým z jejich cigaret.

Inscenace je tak přímo snově podmanivá, magická, a tuto pečlivě vystavěnou divadelní atmosféru umocňuje i herecká choreografie. Zejména postava želvy Kasiopey v bravurním podání Magdaleny Zimové se pohybuje takřka na hranici baletu. Její první příchod na scénu patří k nejpůsobivějším okamžikům inscenace - v rapidně zpomaleném pohybu napodobuje závodnici na bruslích, je i v podobném trikotu, a „sviští" po scéně s pestrobarevným krunýřem na zádech v ostrém kontrastu s pohybem okolních postav.

Podobně nápadité je i ztvárnění šedých mužů, zlodějích času. V pláštích až na zem, s buřinkami a deštníky krouží v hrozivé eleganci po městě, jejich bledé líčení a žhavé špičky cigaret svítí do tmy - tyto bezeslovné pasáže jsou dokonalými předěly jednotlivých scén.

Jen všudypřítomný fofr 

Jak vypadá splněný sen?Poselství Endeho knihy je navíc vizionářské, nadčasové. Šedí agenti jsou náležitě vlezlí, mazaní a zákeřní. Nabízejí lidem úsporu času, neboť není nad našetřený čas. Ten přeje rychlým, ambiciózním a na vše připraveným. Tak se například stane z poklidného hostinského Nina majitel velkokapacitní restaurace, kde stojí nekonečná řada hladových úředníků, roboticky přijímající jídlo s tácy, a ze zasněného snílka a básníka Gigi stihomamská hvězda šoubyznysu. Splněný sen si najednou každý představoval jinak. Pryč jsou klid a pokora. Pryč vlídnost či dokonce trpělivost. Jen všudypřítomný fofr a z toho pramenící sobectví a agrese.

Vtěsnat fantazijní příběh s desítkami postav a dějem nabitým zápletkami do jevištní inscenace, to byla pro Havelku jistě velká výzva. Navíc když děti jsou nekompromisní diváci. Režiséru se to až na drobné výtky pozoruhodně daří. Expozice a tempo prvního dějství jsou znamenité, scéna pro dětské publikum (všeho věku) stále živá a poutavá. V dějství druhém již přichází poněkud větší popisnost, postavy více vysvětlují než konají a srozumitelnost příběhu je zde tak trochu na úkor inscenačních nápadů. Aby co nejvíce upevnil stavbu příběhu, vypomohl si Havelka navíc i vypravěčem. A přestože se jeho hlas line ze starého rádia visícího na zdi u paty jeviště, nepatrně umrtvuje vlastní děj na jevišti.

Poslední drobnou výtkou je režisérova snaha propojit děj na jednom místě více se současností. Kostýmy, scéna i vysoká herecká stylizace postav je totiž vedle osobité poetiky i nadmíru nostalgická (deštníky, buřinky, dětský námořnický oblek atp.). A tak náhlá filmová projekce v jistém bodě příběhu, která coby kulisa znázorňuje pouliční šrumec aut a chodců, působí trochu jako pěst na oko. Příběh je natolik výmluvný, že takovouto „berličku" vůbec nepotřebuje. Přes nikterak podstatné výhrady je to totiž doušek ryzí fantazie.

Divadlo v Dlouhé - Michael Ende: Momo a zloději času. Scénář a režie: Jiří Havelka. Scéna: Marek Zákostelecký. Hrají: Michaela Doležalová, Miloslav König, Vlastimil Zavřel, Peter Varga, Jaroslava Pokorná, Magdalena Zimová, Jiří Wohanka, Čeněk Koliáš - Fusi, Martin Veliký. Premiéra 30. května 2008.

Foto: Divadlo v Dlouhé

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ