Novinka Pitínského
Když se Forman pere s Radokem
19.05.2016 15:03 Recenze
Nejnovější brněnská režie Jana Antonína Pitínského je strhujícím návratem do éry, kdy komunisté umělcům křivili charaktery. A to i Alfrédu Radokovi či Miloši Formanovi.
Jméno Alfréda Radoka je dnes spojováno především s názvem nejváženější domácí divadelní ceny. Zajímavý Radokův příběh a dílo už zná ale jen hrstka odborníků. Dramatik Martin Sládeček teď pozapomenutého divadelního režiséra znova připomíná na scéně Národního divadla Brno. Uvedení svižného Otvírání studánek Alfréda Radoka, líčícího hlavního hrdinu jako oběť hnusné doby, se ujal hvězdný režisér Jan Antonín Pitínský. A ten žádnou z postav nešetří.
Nešetří ani Radoka (Dušan Hřebíček), ani režiséra Vladimíra Svitáčka (Štěpán Kaminský), natož Miloše Formana (Václav Veselý). Pitínský se totiž soustřeďuje na momenty, kdy i mimořádně talentovaní umělci skloní hřbet před papaláši a nechají si křivit charaktery.
Zoufalý švédský exil
Režisér pojal představení jako atak na divákovy smysly a publikum je hned na počátku zjitřeno třicetičlenným dětským dívčím sborem, který nečekaně zapěje z ochozu nad lóžemi. Děti zpívají tklivě až bolestně, z tónů zaznívajících z neobvyklého místa mrazí a dusno je od počátku i na jevišti, kde se v chladných kulisách a la bruselský styl rozjíždí hádka.
Marie Radoková (Eva Novotná) přesvědčuje Alfréda, aby se ujal režie Havlovy hry Audience ve vídeňském Burgtheatru. Radok si nevěří a odmítá, dialog je plný výčitek, život se jeví jako prohraný a promarněný, lidsky i umělecky. Píše se rok 1976, manželé žijí ve švédském exilu, kde trpí ostře levicovým smýšlením divadelních kolegů. A zoufalství na brněnské první scéně stupňují filmové záběry na rozbouřený Balt.
Střih. Píše se rok 1958 a Alfréd Radok slaví fenomenální úspěch na Expu 1958 coby vynálezce Laterny magiky. Přímo v Bruselu mu gratulují náměstek předsedy vlády Václav Kopecký (Gustav Řezníček) a ministr kultury Ladislav Štoll (Bedřich Výtisk) a slibují stálou scénu v Praze. To splní, jenže stejní koryfejové označí už v roce 1960 režiséra za nebezpečného židovského expresionistu.
Inscenaci, kterou Radok připravuje a v níž pracuje s kantátou Bohuslava Martinů Otvírání studánek, vyčtou, že v ní chybí chvála socialistických hydroelektráren. Téhle vrcholné scéně, v níž soudruzi peskují šéfa Laterny magiky jako onuci, dodává Pitínský dvojnásobnou sílu, když Radok pokorně slibuje, že hydroelektrárenskou scénu rád dopíše. Strašná doba, proti níž jsou zatím občasné výpady Zemanů a Babišů proti pražské kavárně jen drobnou směšností.
Spory o Laternu magiku
Radok je z Laterny magiky odvolán a Pitínský si bere na paškál jeho asistenty v čele s Milošem Formanem, kteří divadlo bezpáteřně převezmou a vydávají se za autory celého jeho principu. Po mnoha letech se ve Formanovi pohne svědomí a přijde se Radokovi omluvit, setkání však přejde ve rvačku. Radok nakonec změkne a Formanovi odpouští, což Pitínský podtrhne promítnutím skeče s Jackem Nicholsonem, který v Hollywoodu gratuluje Formanovi k Oscarovi.
To už je ovšem všechno špatně. Radokovi sice nakonec odjíždějí ze Švédska do Vídně, kde má režisér inscenovat Havlovu Audienci, Radok ale zemře ještě před zahájením zkoušek. Na infarkt.
Rozchodit takové drama je skoro nad sílu diváků, což Pitínský řeší po svém. Devadesátiminutové představení ukončí přestávkou, po níž přidá exkluzivní očistec. Zinscenovanou dvacetiminutovou kantátu Otvírání studánek Bohuslava Martinů, při níž Lucie Matoušková a Jan Razima předvádějí okouzlující milostný tanec jara. A choreograf Jiří Bartovanec z dětského dívčího sboru skládá úžasné živé obrazy, při nichž malé zpěvačky naplno pějí i vleže nebo všelijak pokroucené do symbolické podoby jarního lesa. Tohle je tečka za Radokem jako Brno. Řečeno oblíbenou brněnskou frází.
Martin Sládeček: Otvírání studánek Alfréda Radoka. Národní divadlo Brno. Režie: Jan Antonín Pitínský. Scéna: Tomáš Rusín. Hudba: Vít Zouhar. Dirigenti: Michal Jančík, Jakub Klecker. Choreografie: Jiří Bartovanec
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.