Jihočeské divadlo
Koho utěší Utěšitel
11.03.2011 08:30 Recenze
Aleš Marný má noční show v jihočeském rádiu, v níž podobně jako třeba Jiří Pomeje poslouchá stesky různých telefonujících zoufalců. Možná i proto, že jeho vlastní život je zoufale nenaplněný, či proto, že v souladu se svým jménem pokládá svou práci za marnou, se vydá do ulic osobně pomáhat volajícím o pomoc. To je ve zkratce příběh Utěšitele.
Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích je běžné vícesouborové regionální divadlo. Sama divadelní budova má, pravda, poněkud přízračné rysy, a to jak v atmosféře samotného, do jisté míry rokokově-hororově stísněného sálu, tak především v labyrintu chodeb, mimoúrovňových křižovatek a systému rozličných foyerů v předsálí. Pro každého, kdo byl někdy ve větším divadle v zákulisí, podobné labyrinty nejsou udivující, ale v prostorech pro veřejnost jsem to zažil prvně.
Podstatné je, že šéf činohry Martin Glaser usiluje o dramaturgickou vyhraněnost a vyhýbá se standardním klišé spojeným s oblastními divadly. Na repertoáru převažuje současná dramatika, místo zde má původní tvorba, zvou se mladí režiséři. Nepochybným oceněním této tvorby je jak udělení ceny festivalu České divadlo za původní hru Vajgl (napsali Jan Jirků a Adéla Balzerová), tak udělení Ceny Alfréda Radoka za nejlepší českou hru: Jihočeské divadlo jako první u nás uvedlo Zelenkovo Očištění.
Vyrazil jsem do Budějovic na autorský počin Martina Glasera a Olgy Šubrtové Utěšitel. Jejich hra vychází ze slavného románu Nathanaela Westa Přítelkyně osamělých srdcí, bere si však z příběhu jen základní situaci a rozehrává ryze současné drama, navíc místně ukotvené do jihočeského prostředí. Jak řečeno výše, hlavní hrdina, trpící krizí středního věku, v rádiu utěšuje různé volající, posléze se jejich problémy vydá i osobně řešit: jeho počínání je však marné. Možná ne proto, jak naznačuje hra, že by si lidé nedali pomoci, ale spíš proto, že to Aleš neumí. chová se zhusta jak slon v porcelánu.
Spoluautor hry Martin Glaser hru sám režíroval a navrhl si i scénu, dramaturgyní mu byla druhá spoluautorka Olga Šubrtová. To je formát, který je sice pochopitelný, neumožňuje však jakýkoli odstup: a že by právě Utěšitel nějaké svěží třetí oči opravdu potřeboval... Děj se neúnosně vleče. Půlka scén končí přešlapováním na místě (jako by najednou tvůrci nevěděli, co mají počít) a balancuje na hraně trapnosti. Některé scény se tváří jako ze života (manželská krize, spor v práci), ale připomínají spíš trivializované televizní seriály. Někdy je nadhozena zajímavá situace (Aleš chodící pravidelně roztínat manželskou hádku svých přátel, z čehož se vyklube perverzní pokus o svedení), ale navzdory slibnému začátku se nikam nerozvíjejí. Jindy zavání Utěšitel autorskou bezradností: když se v závěrečné třetině Aleš vyspí s kamarádkou, spíš jde o pokus, aby se aspoň něco dělo. Až na výjimky absentuje humor.
Většina postav se chová zcela nemotivovaně. Ukazuje se to na postavě Slávka, který je Alešovým šéfem. Na začátku je představen jako Alešův největší kamarád, ale pak se chovají jako nepřátelé. Z ne zcela známých důvodů je navíc Slávek podáván jako plakátově negativní postava, téměř ztělesněné zlo. Konkurs na šéfredaktora regionální stanice jako by nabíral až macbethovské rozměry - tomu se opravdu nechce věřit. A pak z ničehonic v noci Slávek s Alešem potkají jednoho méně oblíbeného kolegu - a vcelku střízliví - ho pomočí. Aby se ukázalo, že nejen "ďábelský" Slávek , ale i "hodný" Aleš má své stinné stránky?
Slávka navíc hraje Ondřej Veselý prakticky totožným způsobem, jakým hrál podobně plakátově černou postavu v televizním retroseriálu Vyprávěj. Představitel Aleše Martin Hruška má zas potíže s jevištním charizmatem - představuje typus naprosto průměrného člověka, o kterého se přestaneme zajímat po pěti minutách na scéně. Téměř urážlivá je scéna s bezdomovcem, která jako by naznačovala, že žebrákům z ulice už není pomoci - přitom jen zobrazuje Alešovu bezradnost a neochotu skutečně pomáhat.
Režie se vůči textu chová velmi pietně a pouze ho ilustruje. Dojem celkové nudy tím jen podtrhuje. Utěšitel - hra, inscenace i její hrdina - tápe a neví kudy kam. Škoda.
Jihočeské divadlo České Budějovice - činohra. Martin Glaser, Olga Šubrtová: Utěšitel. Režie a scéna Martin Glaser. Premiéra 14. ledna 2011, psáno z reprízy 18. února.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.