Konec sezony v Národním: neznámý Shakespeare

Poslední premiérou činohry Národního divadla v Praze v této sezoně je tragikomedie Williama Shakespeara a Johna Fletchera Dva vznešení příbuzní. V Česku poprvé ji nastudoval režisér Ivan Rajmont. Na jevišti Stavovského divadla se v ní ve čtvrtek objevili například David Matásek, Lucie Žáčková, Vojtěch Dyk, Pavla Beretová, Eva Salzmannová, Taťjana Medvecká a Jan Hartl.

Podle Rajmonta v tomto příběhu o lásce plné tragikomických situací Shakespeare mnohokrát cituje svá předchozí díla. Překladatelem byl Martin Hilský.

"Tato hra se ve střední Evropě dosud nehrála. Zejména proto, že nebyla do roku 2006 přeložena," uvedl před premiérou dramaturg Martin Urban. Upozornil, že o autorství vedli shakespearovští badatelé dlouho spory. Mnozí z nich Shakespearův podíl odmítali a za Fletcherova spoluautora považovali Francise Beaumonta nebo Philipa Massingera. Jiní naopak tvrdili, že Shakespeare je autorem celé hry. Nakonec se však většina z nich shodla, že hru napsali Shakespeare a Fletcher.

"Mě ta hra fascinuje, protože je neuvěřitelně divadelní. Témata má veliká a jednoduchá - o lásce, přátelství i cti. Celou hrou neustále prolínají, takže někdy působí pateticky, jindy bolestně nebo i směšně. A právě bohatství těchto pohledů na toto téma a neustálé zvraty jsou velice přitažlivé," řekl Rajmont. Podle něj je na textu vidět vliv Johna Fletchera jako šéfa divadla, jemuž předtím šéfoval Shakespeare, který se shakespearovským tématům často věnoval, sám je s gustem obracel, dělal si z nich legraci a sám se k nim přiznával.

Dva vznešení příbuzní jsou poslední, osmatřicátou hrou Shakespeara, která vznikla v letech 1613 až 1614 společně s Fletcherem. Poprvé vyšla tiskem roku 1634 až po smrti obou autorů. Fletcher zemřel v roce 1625, Shakespeare o devět let dříve.

Shakespearovo je první a páté jednání

Podle Hilského vše nasvědčuje tomu, že Shakespeare napsal celé první a páté jednání, zatímco Fletcher je odpovědný za ostatní text. Při interpretaci a čtení hry se prý Shakespeare jeví jako autor obtížnějších a rétoricky složitějších pasáží, zatímco Fletcherův styl je přímočařejší a průzračnější.

Do českého divadla pronikly Fletcherovy hry jen velmi málo. Před sto lety byla do češtiny přeložena hamletovská tragikomedie Philaster aneb Láska krvácí, kterou napsal spolu s Beaumontem. V polovině minulého století Eva Bezděková pro Divadlo ABC upravila Fletcherovu komedii Ženská výhra aneb Zkrocený krotitel pod titulem Zkrocení zlého muže. Beaumontova a Fletcherova komedie Králem být či nebýt v překladu Jiřího Joska se hrála v roce 1998 v Činoherním klubu pod názvem Král nekrál.

Foto: Národní divadlo