Po necelých dvaceti letech samostatná existence Státní opery Praha končí. Byl to experiment, který nevyšel. Před ředitelem Národního divadla Ondřejem Černým teď stojí nelehký úkol – zaměstnanci Opery se stavějí na zadní.
Idea, že bychom v Praze měli dva špičkové operní domy, které by si vzájemně (umělecky) konkurovaly, se ukázala jako lichá. Není na to dost peněz, ale především dost osobitých umělců - a, ruku na srdce, dokonce ani diváků. Státní opera je v jistém smyslu reliktem z dob, kdy se ještě jmenovala Neues deutsches Theater - bylo tomu tak od jejího založení v roce 1888 až do konce druhé světové války. Jenomže co s německým divadlem dnes? Koneckonců diváky si svého času odsunula i velká divadla v pohraničí – nad takovým Severočeským divadlem opery a baletu v Ústí nad Labem se stahují mračna už léta. Zatím drží - ale za jakou cenu?
Státní opera v posledních letech nabízela mdlé inscenace stokrát obehraných titulů, obnovené premiéry starých inscenací a komerční projekty. Cestu si do ní nacházeli hlavně turisté. Byla černou dírou, která polykala velké peníze – a nikdo vlastně nevěděl proč. Sloučení s Národním divadlem se nabízelo: přes všechny problémy, které má, je ND životaschopnějším organismem. Navíc je provoz Národního, kde se střídají tři soubory, neustále přetížený a historická budova není pro operu nejvhodnější prostor. Národní divadlo zkrátka budovu pro velkou operu a balet potřebuje a budova Státní opery je k tomuto účelu u nás nejvhodnější.
Zvolená forma možná není nejšťastnější – ředitel Ondřej Černý je v Opeře vnímán jako vetřelec. Jednodušší by pro všechny zúčastěné bylo Státní operu jako takovou zrušit, její zaměstnance propustit a prázdnou budovu předat Národnímu divadlu. I tak je ale třeba rozhodnutí ministerstva kultury vítat jako promyšlený, racionální krok. Léta neřešený problém tak patří k dalším uspokojivě odškrtnutým položkám na seznamu ministra kultury Jiřího Bessera – po efektivní výměně ředitelů řady problematicky řízených příspěvkových organizací (Národní technické muzeum, Národní knihovna, Česká filharmonie).
