Britskou hrou ze současnosti v berlínském provedení Láska a peníze skončil letošní patnáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. A bude na co vzpomínat.
Britský dramatik Dennis Kelly zasadil svou hru Láska a peníze z roku 2006 do současné Británie a mezi lidi, sužované ekonomickými požadavky společnosti - ještě před slavnou hospodářskou krizí. Inscenaci, oceněnou i pozváním na prestižní festival Berliner Theatertreffen, přivezlo berlínské Deutsches Thetaer.
Mladá manželka příliš utrácí, což manžela přivádí k zoufalství, oba do dluhů a ji nakonec k sebevraždě, k níž jí její muž - jmenuje se David - tak trochu dopomůže. Teď se z toho zpovídá, zoufale hledá lásku a vzpomíná, jak se ženu marně snažil umravnit a kvůli zhoršující se finanční situaci musel přijmout ponižující práci ve skladu místo nevýnosného jobu učitele. Co hůř! Dokonce poskytoval jiným mužům orální sex za peníze! A tak dále a tak podobně. Osvěžením je nechutný stařec ve výtečném podání Hartmuta Schoriese, vyžadujíc po ženách právě žvýkané žvýkačky a právě používané kalhoty nebo trousící moudra typu „nikdy jste neuvažovala o televizi? každý přece uvažuje o telvizi" a „život stojí za hovno, a k tomu ještě stárneme".
Kellyho hraje poměrně schematická a po chvíli nudí, navzdory občasně vtipným dialogům či vydařeným sekvencím, jako byla bizarní hádka rodičů o řecké motivy na i jinak nevkusném pohřbu dcery. Režie Stephana Kimmiga hru pak nijak výrazně neoživuje. Především díky nasazení herců to zdaleka nebyl ztracený večer, i když Láska a peníze patřila k tomu slabšímu na jinak výtečnému festivalu. Nepřekvapí kuloárová informace, že právě Lásku a peníze se možná chystá uvést Národní divadlo.
Protože festival skončil, slušní se zmínit některé neopakovatelné zážitky. Z nabitého programu nejevíce zaujaly dvě inscenace spjaté s drážďanskou činohrou: Lulu a Zlatý kořenáč, potěšil rakouský kabaretiér Josef Hader a precizní starosvětská činohra Biografie: Hra z Curychu. Rozporné dojmy zanechala inscenace nové hry Elfriede Jelinekově Rechnitz z téhož města. V rámci toho, co se na český jevištích běžně děje, šlo o mimořádně nadprůměrných deset dní.
