Vznikala téměř rok a inspirací jejím tvůrcům bylo známé knižní a filmové dílo Jiřího Trnky i vlastní vzpomínky na zahrady jejich dětství. Taneční inscenace využívá tradiční techniky Laterny magiky, všechny promítané sekvence jsou kresby mladé ilustrátorky Terezy Bartůňkové.
"Zúčastnili jsme se soutěže, kterou k 60. výročí vzniku Laterny magiky vyhlásil ředitel Národního divadla," řekl před premiérou vedoucí uměleckého souboru Laterny magiky Pavel Knolle, který inscenaci režíruje. Scénář napsal se Štěpánem Pecharem, Davidem Stránským a Lukášem Trpišovským. Knolle uvedl, že záměrem tvůrců bylo vytvořit vizuální inscenaci o pocitech a na scéně se objeví průsečíky pocitů, které se k dětství a hrátkám ve všemožných zahradách vážou.
Podle Pechara tvůrci opustili vizuální podobu díla Jana Trnky a ponechali si jen několik rekvizit, jako trpaslíka nebo kocoura. Mluvící mrzutý kocour, kterého se hrdinové knížky bojí, je podle Knolleho symbol dospělého, s nímž se jako dítě setkal každý - někdo ho měl v trochu odtažitém dědovi, někdo v sousedovi, jiný v hlídači parku, který neustále střežil své teritorium.
A zatímco v Trnkově Zahradě její hrdinové vstoupí do tajemné zahrady jako malí kluci a odejdou po mnoha prožitých dobrodružstvích jako dospělí, v inscenaci Laterny magiky přijdou do zahrady jako dospělí a stanou se dětmi.
