Líbil se vám film? Tak na něj pojďte do divadla!
03.05.2008 13:30 Původní zpráva
Divadla v Česku stále častěji lákají diváky na to, co znají z kina nebo z videa - nabízejí jevištní zpracování úspěšných filmů či jejich literárních předloh. Nedávno měl premiéru divadelní Spalovač mrtvol, komerčním hitem podzimu by měl být titul Adéla ještě nevečeřela.
Divadelní události posledních týdnů nalezly několik námětových průsečíků s kultovními snímky české i zahraniční kinematografie. Činoherní studio uvedlo světovou premiéru Palahniukova Klubu rváčů, Divadlo DISK vlastní dramatizaci Fuksova Spalovače mrtvol, Radek Balaš začal zkoušet muzikál s názvem Adéla ještě nevečeřela a v Ungeltu se připravují Láskou posedlí.
Srovnávání divadelní a filmové verze - protože znalost stejnojmenných filmů se u divadelních diváků předpokládá - může být přinejmenším pozoruhodné. Pochopitelně ne proto, nakolik se podoba inscenace přiblížila filmu. Ale jak se s odlišnými umělci a odlišným médiem mění i výpověď.
Na co se dá a nedá zapomenout
Svého filmového předchůdce se ostentativně zřekl Spalovač mrtvol, kterého v DISKu hrají studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Aby se oprostili od předsudků, a především od protagonisty Herzova sugestivního snímku, prezentují se vtipným heslem "Zapomeňte na Rudolfa!". Režisér Jakub Vašíček spolu s dramaturgyní Kristýnou Filcíkovou napsali vlastní scénář podle původní prózy Ladislava Fukse. Spalovače mrtvol pojednali jako povrchní zprávu o povrchnosti.
V krátkých scénkách vypravených ovocnými barvami hrají zjednodušený příběh o nástupu nacismu k moci a do srdce Karla Kopfrkingla (Karel Kratochvíl). V jejich inscenaci je film ani ne popřen, ani ne komentován, ale skutečně zapomenut. Zapomenout zde znamená zhruba totéž co ignorovat. Ačkoliv se to tvůrčímu týmu toužícímu mít Spalovače "po svém" podařilo, pro diváka je to úkol náročný. Na představení v DISKu se dá zapomenout snadno, na Rudolfa Hrušínského sotva.
Nemusí to dopadnout vždycky stejně
Klub rváčů v Ústí nad Labem se od úspěšného filmu vzdálil mnohem méně. Filip Nuckolls vyšel stejně jako filmový režisér David Fincher z Palahniukovy knihy, a i když nepoužili stejné scény ve stejném pořadí a i když jsou Marek Němec a Brad Pitt poměrně odlišné osobnosti, je výsledný divadelní tvar filmovému zpracování nenuceně podobný. Inscenace má ovšem změněný konec, neboť hrdina "milosrdně" končí sebevraždou.
Na bitkách v Klubu by se dobře demonstrovaly hlavní rozdíly mezi filmovými a divadelními prostředky. Ačkoliv jsou kaskadéři většinou filmovou výsadou, na jevišti Činoherního studia v Ústí nad Labem vystupují. Zastanou asi polovinu bojových scén, tu druhou provádějí sami herci, kteří prošli intenzivním tréninkem. Jejich práce je o to těžší, že na jevišti nemají druhý pokus, nepomůže jim rychlý střih ani záběr na detail. Vystavují se nebezpečným situacím v reálném čase bezprostředně před divákem, kterému tím přiznávají vážnost. Také proto se říká, že divadelní událost je - navzdory počtu repríz - svým způsobem neopakovatelná.
Adélina recyklovaná večeře
Zvláštní případ divadelní neopakovatelnosti vzniká v současné činnosti režiséra Radka Balaše. Ten podle slavného filmu Oldřicha Lipského připravuje muzikál Adéla ještě nevečeřela. Spolu s muzikantem Ondřejem Brouskem zkouší Balaš totéž hned ve dvou divadlech zároveň: v uherskohradišťském Slováckém divadle a v pražském Divadle Broadway. (Není to nový postup, například o muzikál Donaha se podělilo Hradiště s Vinohrady.)
Hlavním východiskem pro inscenaci je v tomto případě filmový scénář Jiřího Brdečky, protože na rozdíl od Spalovače a Klubu rváčů nepředcházela Adéle beletristická podoba. Žádná složitější komunikace s předlohou by ale ani nebyla potřeba. Muzikál má pozvat diváky na jejich oblíbené menu, pobavit je osvědčeným příběhem a ten spojit s hudební, pohybovou a kostýmovou podívanou. V pražské inscenaci možná bude dokonce obsazen imitátor, schopen napodobit, "zopakovat", výkon Miloše Kopeckého.
Premiéry se chystají na podzim, mají se odehrát měsíc po sobě. A to ve "správném" pořadí: nejprve kvalitní lidová zábava, potom byznys. Nabízí se poznamenat, že tentokrát tvůrci nerecyklují film, ale svou vlastní inscenaci. Text, hudba, výprava a nejspíš i režie bude táž, herecké soubory přitom zásadně odlišné. Díky tomu se divadelní neopakovatelnost dozajista - a zřejmě dost komickým způsobem - zachová. Příběh, který Brdečka napsal jako parodii na šestákové detektivky, a hudba, která si zahrává s parodováním muzikálu, jistě vyzní jinak v "hvězdném obsazení" na vlajkové lodi komerčních produkcí, a na prknech souborového oblastního divadla, vzdáleného přes 300 km od metropole.
Foto: barrandov.com, DISK - Jiří N. Jelínek, ČTK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.