Další večer patřil lucemburskému divadlu: tak trochu rarita. Jenomže my, co víme, že i v Uzbekistánu se dají natočit dobré filmy, uplatňujeme ta nejpřísnější kritéria na všechny. Poprvé nebylo zcela vyprodáno. Spíše než prozíravosti diváků to přičteme jejich lenosti: výjimečně se hrálo bez překladu.
Tucho und K. v provedení Kasemattentheater Luxemburg bylo prosté scénické čtení dopisů a dalších dokumentů, vztahujících se k Franzi Kafkovi a Kurtu Tucholskému. Tucholsky je u nás poměrně neznámý: levicový intelektuál a satirik. Byl autorem vynikajících esejů a aforismů, věnoval se kabaretu. V oblibě ho má český europoslanec Miloslav Ransodrf, který jeho texty také překládá.
Franze Kafku netřeba představovat. Dlužno dodat, že ačkoli dopisy obou jsou literárně vybroušené a občas v nich nechybí vtípek, úplně slastné čtení to není. Na divadle pak zcela chybí nejen jevištní akce, ale i napětí. Oba herci, Marc Limpach a Germain Wagner, seděli u stolečků a vcelku stroze předčítali: mezi nimi seděla violoncellistka Judith Lecuit, která obstarávala hudební předěly a mezihry - opět vcelku bez barvy, chuti a zápachu.
O podobných případech se říká „je to jako rozhlasová hra". Jenomže to počítá s představou rozhlasové hry, jaké se dělají na Českém rozhalse 2 - stanici Praha, tedy nevzrušivé předčítání nevzrušivých textů. Jak už dokázali mnozí v čele s Ernstem Jandlem, rozhlas je mocné médium literatura v něm nemusí znamenat jen patos nedělního odpoledne, ale i odvážné a zábavné experimenty.
Zkrátka a dobře, tentokrát se večer úplně nevyvedl. Ale trefnou pointou budiž výrok dramaturga festivalu Petra Štědroně - „Tucholsky měl smutný osud, emigroval do Švédska.. tam musí dřív nebo později každý skončit sebevraždou".
