Macbeth revisited

Kultura
4. 1. 2011 08:30
Macbeth mezi čarodějnicemi.
Macbeth mezi čarodějnicemi.

Je Macbeth v Dlouhé skutečně tak trochu promarněná příležitost nebo je to jen dojem blazeovaně přejedeného divadelního diváka? Skoro na den přesně po půl roce jsem znovu zašel na Mikuláškovu inscenaci Shakespearova Macbetha v Divadle v Dlouhé, abych si poopravil nebo potvrdil původní dojem. A ovšem se přinejmenším místy pobavil. Věděl jsem, že kdyby nic jiného, alespoň uvidím svého oblíbeného herce Miroslava Hanuše v akci. 

Macbeth v Dlouhé není bez problémů. Některá divadla a někteří tvůrci to mají složité. Divadlo v Dlouhé je právem, pro sehranost a dispozice svého hereckého souboru a vytrvalé působení těch nejlepších režisérů, pokládáno za jedno z nejlepších divadel v Praze, potažmo v celé zemi. Jan Mikulášek si vysloužil ostruhy nejzajímavějšího mladého režiséra: leckteré jeho práce z ostravských a brněnských divadel patří k největším zážitkům posledních let. 

Jinými slovy, Mikulášek a Dlouhá vzbuzují velká očekávání. Když jsem viděl červnovou premiéru a odcházel jsem s jistou rozpačitou (ne)spokojeností, říkal jsem si, není to jen těmi přehnanými očekáváními? Ale proč by velká očekávání měla být v tomto případě přehnaná? 

Mikuláškův pozoruhodný styl, využívající filmových metod a razantní stylizace, se úplně nepotkal s herci z Dlouhé, kteří mají odlišnou poetiku. Vidíme tak na scéně mnohokrát efekt filmového střihu, zpomalení nebo opakování, ale působí to nějak těžkopádně, bez elegance a bez espritu. 

Podařený manželský páreček.Mikulášek texty obvykle razantně vykládá. U Macbetha se mu to trochu vymklo z ruky: příliš mnoho popisnosti až banality, jakkoli precizně provedené a zahrané. První půlka se jeví skoro zbytečná a ani po přestávce nejsme ušetřeni didaktických scén typu "lady Macbeth (nebo Macbeth sám) mají výčitky svědomí, šílí pod tíhou viny" atd. My přece víme, že zločin se nevyplácí, víme, o čem ten starý příběh je, a když na něj jdeme po čtyřech stech letech znovu do divadla, jistě očekáváme něco navíc. 

To "něco navíc" samozřejmě přichází, to by zas nebyl Mikulášek a to bychom zas nebyli v Dlouhé: po několika náznacích a drobných vtipech je to "exekuce u Macduffů", strhující černohumorná scéna s precizními Janem Vondráčkem, Gabrielou Mikulkovou, Miloslavem Königem a Martinem Velikým. Ihned poté následuje špičková cukrárenská sekvence s rozkošnickými Miroslavem Hanušem, Martinem Matejkou a opět Miloslavem Königem a Martinem Velikým. K vrcholům pak patří i úplné finále se závěrečným krveprolitím. 

Kavárenská pohodička se za chvíli změní v krvavou řež.V těchto scénách je řečeno vše. O povaze moci a touze po ní, o totální válce, v níž se hraje o vše a se vším, ale i o Mikuláškově nadhledu a hereckých možnostech Divadla v Dlouhé. K podobným zábleskům geniality dojde inscenace už několikrát předtím, celkově ale působí utopeně. Macbeth samozřejmě stojí za vidění, navzdory všem výhradám stále patří k tomu nejlepšímu, co lze v Praze vidět. Nakonec to přeci jen asi bude ta zmlsanost, při znalosti jiných Mikuláškových opusů ale nelze než se ptát, kde je srdceryvnost jeho Evžena Oněgina? Kde je vtip a nadhled jeho Hamleta? Kde je elegance Hedy Gablerové a smutek Korespondence V+W

Autor: Vojtěch VaryšFoto: Divadlo v Dlouhé / Martin Špelda

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ