Balet Národního divadla uvede poprvé ve své historii jeden z nejstarších dochovaných titulů baletní historie, inscenaci Marná opatrnost. Poprvé byl uveden již v roce 1789. Česká první scéna připravila jeho nejslavnější verzi v podání britského choreografa Fredericka Ashtona z roku 1960, která vznikla pro soubor Královského baletu v Londýně. Vypráví odvěkou zápletku o zamilovaném páru, jehož lásku se pokoušejí překazit rodiče snahou o domluvený sňatek.
Balet je protkán bujným veselím a humorem, vystupují v něm tančící slepice a na jevišti se objeví živý poník. Marná opatrnost ale také představuje choreografii náročnou pro tanečníky v sérii energických pas de deux a sólových výkonů, které vyjadřují mladistvou vášeň dívky Lise a jejího milého Colase.
Marná opatrnost se prvně objevila na scéně Grand Théâtre v Bordeaux dva týdny před vypuknutím Velké francouzské revoluce 1. července 1789. Autorem choreografie byl Jean Dauberval (1742 až 1806), který ji inscenoval jako dějový balet - ballet d'action. Heroická témata své doby rozšířil o žánr baletní komedie. Na scéně vystupují prostí lidé, již ne šlechtici, králové a bozi jako dosud, ale ještě ne nadpozemské bytosti jako v baletním romantismu první poloviny 19. století.
Daubervalova choreografie se stala populární, v roce 1791 byl balet uveden v Londýně a poté se rozšířil po celé Evropě, někdy pod názvem Le Ballet de la paille (Balet o slámě) nebo La Fille mal gardée. V Rusku zdomácněl jako Marná opatrnost v choreografii Mariuse Petipy a Lva Ivanova (1885).
Choreograf Královského baletu v Anglii Frederick Ashton vdechl baletu nový scénický život. Od premiéry v roce 1960 se Ashtonova verze stala ve světě nejoblíbenějším baletem anglického stylu. Doposud dílo uvedlo více než 35 divadel včetně Pařížské opery, Velkého divadla v Moskvě, Amerického baletu, Bostonského baletu a Kanadského národního baletu.
