Shakespeare v Hradci
Marná smíchu snaha

Režisér Braňo Mazúch inscenoval v hradeckém Klicperově divadle Shakespearovu komedii Marná lásky snaha poněkud marnotratně - až marně. 

Marná lásky snaha patří spolu s Veselými paničkami windsorskými k mým nejoblíbenějším Shakespearovým komediím; je škoda, že se tak málo hraje. Čtyři muži versus čtyři ženy, k tomu několik dalších žertovných postav, slovní přestřelky, žertů a duchaplnosti tolik, až z toho mrazí. Celá hra se přitom nese v lehce erotickém duchu, což jí přidává na půvabu. 

Lechtivá až lascivní komedie je založena na slovním vtipu a ohňostroji hříček, z nichž místy až bolí uši, a proto je třeba zacházet s ní mimořádně citlivě. Nebylo nejšťastnější zvolit překlad Martina Hilského, neboť je přespříliš literární. Náš patrně nejdivadelnější shakespearovský překladatel Jiří Josek sice Marnou lásky snahu ještě nepřevedl, ale jistě by si dal říci. K dispozici je i překlad básníka a dramatika Josefa Topola. 

Braňo Mazúch stylizoval Marnou lásky snahu v Hradci jako muzikál; to samo o sobě není špatný (ani nový) nápad. Muzikálovou formu dal své filmové adaptaci Kenneth Branagh v roce 2000 - mělo to však logiku, protože Branaghův film byl zároveň poctou starým hollywoodským muzikálům a děj byl přesazen do 30. let. V Hradci je Marná snaha muzikálem nedůsledně a jaksi občas, většina inscenace je zcela nehudební. Celé věci především škodí útrpná kolovrátková hudba Daniela Fikejze, která se prakticky nedá poslouchat. Připomíná nějakou televizní podkresovou muziku z přelomu 80. a 90. let. Scény, které jsou pak pojaty jako parodie rapu, vyznívají trapně - jak tomu v obdobných případech bývá často. 

Komedii chybí výklad: tedy zdůvodnění, jak a o čem se hraje. Vytratila se erotická linka a z větší části i elegance. Situační a slovní komika je pojata rutinně až neobratně, herci někdy přes kvanta veršovaných žertovností doslova klopýtají. Výjimkou je noblesní Lenka Loubalová jako Profesorka Holofernová (ostatně, Holofernia jako ženskou postavu má Mazúchova inscenace opět společnou s Branaghovým filmem), na jejíž labužnické zacházení s textem je radost pohledět. Vizuální stránka inscenace (scéna Jan Polívka, kostýmy Tereza Ujevičová) pak přichází spíše s bezradným retrem než (možná původně zamýšlenou) excentričností. Summa summarum, škoda lásky. Nebo snahy? 

Klicperovo divadlo Hradec Králové - William Shakespeare: Marná lásky snaha. Režie Braňo Mazúch. Premiéra 23. října 2010, psáno z reprízy 18. ledna 2011.