Slavný skladatel
Od amerického fotbalu na Broadway a ke gangsterům

Je jedním z mála skladatelů, kterým hráli na Broadwayi hned tři show zároveň, byl opakovaně nominován na Grammy a jiné prestižní ceny, Whitney Houston s jeho písní dobyla hitparádu. Nyní přijel Frank Wildhorn do Prahy na premiéru svého muzikálu Bonnie & Clyde v Hudebním divadle Karlín.

Viděl jste slavný film Bonnie a Clyde s Warrenem Beattym a Faye Dunaway, než jste zhudebnil příběh této zločinecké dvojice?

Nejenže jsem ho viděl, ale naším spolupracovníkem na muzikálu byl David Newman, který byl jedním ze dvou scenáristů filmu.

K velkým muzikálům jako Monte Cristo, Carmen, Dracula nebo Jekyll & Hyde skládáte prý hudbu vždy při sledování stejnojmenných filmů, ovšem s vypnutým zvukem. Je to pravda?

Ano. Vždycky si pustím filmovou verzi daného příběhu, vypnu zvuk, sednu ke klavíru a začnu hrát hudbu, ke které mě snímek inspiruje. Respektive si pouštím všechna filmová zpracování slavných literárních příběhů. V každém mě totiž zaujme něco jiného - jednou scéna, jindy nějaká postava... Dalo by se říct, že dělám to samé, co dělávali pianisté v biografech za času němé éry. Zkrátka si daný film pouštím stále dokola a všechno, co mě u klavíru napadne, si nahrávám - a musím říct, že takhle zpravidla složím až osmdesát procent výsledného muzikálu. Skládání hudby je pro mě totiž daleko víc pocitová a srdeční záležitost než rozumová.

Do jaké míry vás ovlivnilo to, že jste se narodil v Harlemu, oblasti výrazně spojené s muzikou?

Nevím, jaké by to bylo, kdybych se narodil jinde, ale protože jsem se narodil v Harlemu, vyrůstal jsem na jazzové a rhythmandbluesové hudbě. Byla všude kolem mě.

A ta hudba vás přivedla ke skládání?

To bylo trochu složitější. Hrával jsem jako kluk americký fotbal, což obnášelo až dva tréninky denně. Jenomže já už po prvním vypadal tak příšerně, že mě máma vůbec nechtěla pustit do baráku. A protože jsme měli bazén, skočil jsem vždycky nejdřív do bazénu a pak jsem si zalezl do garáže, což bylo takové moje doupě, kde jsem měl černý nábytek a plakáty nejrůznějších kapel. V polovině 70. let se sestra rozhodla, že se chce naučit hrát na piano. Měli jsme jedno doma, ale jí to přestalo asi po čtrnácti dnech bavit, tak jí rodiče koupili obrovské klávesy a dali je do mé garáže, což mě nejdřív strašně štvalo... 

* Proč Wildhorn místo muziky studoval na univerzitě raději historii a filozofii?

* Jaký je rozdíl mezi úspěchem v americké pop music a u muzikálů?

* V čem je Broadway jiná než další muzikálové scény?

* Jak se změnila váha hudebních recenzí u muzikálů v posledních letech?

* Podle čeho si vybírá Wildhorn témata svých muzikálů?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, který je nyní v prodeji.