Plzeňské Divadlo J. K. Tyla uvede 3. června premiéru opery Luigiho Cherubiniho Medea. Příběh čerpající z řecké mytologie se podle dostupných informací objeví na českých jevištích poprvé, 220 let od vzniku, řekl ředitel divadla Martin Otava, který operu v hudebním nastudování Norberta Baxy režíruje.
"Medea je mým dlouholetým snem, poprvé mě okouzlila prostřednictvím nahrávky s geniální Mariou Callas. Je to krásné klasicistní dílo s prvky rodícího se romantismu," řekl.
Cherubini uvedl Medeu poprvé roku 1797 v Paříži. O návrat díla na světová jeviště se postarala právě jedna z nejslavnějších operních pěvkyň 20. století Callasová. Medea se stala jednou z jejích životních rolí. V roce 1969 hrála ve filmu Medea, ale nezpívala v něm. Podle Otavy dnes opera Medea zažívá renesanci, letos zazní na festivalu ve Wexfordu v Irsku. "Plzeňská inscenace však bude prvním známým uvedením v novodobé historii českého divadla," uvedl Otava.
Hlavní hrdinkou příběhu je kouzelnice Medea, která se zamilovala do vůdce argonautů Iásóna a pomohla mu získat zlaté rouno. Když se pak Iásón chtěl kariéristicky oženit s dcerou korintského krále Kreóna Glauké, Medeu zapudil. Ta se krutě pomstila - zavraždila obě své a Iásónovy děti a Glauké poslala otrávené roucho. "Medea je smyslná žena, čarodějnice, chce všechno, nebo nic. Když miluje, tak až za hranice samotné smrti, je oddaná a panovačná zároveň," charakterizoval hlavní postavu Otava.
V plzeňském nastudování se budou v titulní roli střídat Ivana Veberová, Katarína Jorda a Lívia Obručník Vénosová, její sokyni Glauké ztvární Petra Nôtová, Vanda Šípová nebo Monika Sommerová, Iásona Philippe Castagner nebo Paolo Lardizzone.
Zážitek umocní efektní a dekorativní výprava, která vychází z antiky, ale vztahuje se i k 40. letům 20. století. "Scéna Jána Zavarského evokuje monumentální palác, podobný stavbám Hitlerova dvorního architekta Alberta Speera. Vnímám totiž paralelu mezi nástupem fašismu a tématem prosazování despotické moci v dramatu Medea. Z téže doby vycházejí i slušivé a v případě Medey i svůdné kostýmy Dany Haklové," popsal režisér.
S nastudováním oper, které jsou méně známé nebo se dlouho nehrály, má Otava zkušenosti a považuje je za výzvu. Uvedl už například Rossiniho Straku zlodějku, Rubinsteinova Démona, Offenbachovu operu buffa Robinson Crusoe a naposledy Pucciniho Edgara. "A ukázalo se, že jsou to tituly divácké a životaschopné," dodal.
Luigi Cherubini - Medea:
